Ráno jsem byl opravdu ztahanej, ostatně jak jsem i předpokládal. Když jsem těžkopádně dosedal do lavice, Patrik dokonce zvedl svůj zrak od sešitu a překvapeně na mě pohlédl.
„Kámo, seš v pohodě?"
„No, jde to. Jenom jsem se moc nevyspal."
„Aha," zamumlal Patrik v odpověď a znovu svůj pohled sklopil k sešitu.
Zdálo se mi, že tu něco nehraje. Počkat.
Patrik svůj pohled sklopil k sešitu.
Svůj pohled sklopil k sešitu.
Pohled sklopil k sešitu.
...
K sešitu?!
Patrik a sešit, to prostě nejde dohromady. Jediný okamžik, kdy jsem Patrika kdy viděl otevřít sešit, byl ten, když nastal konec školy, dělali jsme táborák a on potřeboval něco na to, aby se oheň víc rozhořel. Tehdy otevřel sešit proto, aby z něj mohl vytrhnout stránky a hodit je tam. Ale teď poblíž naší lavice nevidím žádnej oheň, kam by Patrik mohl sešit hodit.
Zbývala jediná možnost.
„My z něčeho píšeme?" zeptal jsem se ho opatrně a doufal v zápornou odpověď.
Patrik na mě nevěřícně pohlédl.
„Počkej, to vážně?"
„Tak píšeme nebo ne?"
„Leoši, vždyť dneska k nám do školy přijede prezident a každý z nás, deváťáků, si má nazpaměť připravit krátkou řeč a otázky, který prezidentovi položí!"
„Nějak mi to vypadlo," zasmál jsem se, i když mi do smíchu ani trochu nebylo.
„Tak to si to musíš nachystat za tyhle dvě hodiny. Potom už je to setkání."
A tak jsem udělal. Celou češtinu a matiku jsem uvažoval nad tím, co bych prezidentovi mohl říct. Napadalo mě mnoho otázek, ale žádná z nich nebyla dostatečně originální a byl jsem si jistý, že se na podobné věci bude ptát půlka třídy.
Když už následovala poslední přestávka, cinkla mi najednou zpráva. Čekal jsem všechno, zprávu od sestry, mamky, tety, japonského velvyslance v Maroku, ale rozhodně ne od Richarda.
Ríša33: Ahojky, co teď děláš? :)
Já: jsem ve škole a potřebuju pomoct!
Ríša33: S čím?
Já: za chvíli k nám do školy přijde prezident a já se ho mám na něco zeptat a říct nějakou krátkou řeč... a vůbec nevím, co s tím!
Richard dobrých několik minut neodpovídal a já už si myslel, že na mě zapomněl. Najednou mi ale cinkla zpráva a její obsah mě přinejmenším překvapil. Richard mi poslal tři otázky, za který by se nemusel stydět ani moderátor nějaký politický show. Plus docela hezkou řeč. Sice měla jen tři věty, ale myslím, že to nevadí. Přeci jen, nás deváťáků je spousta a určitě nebude vadit, že je moje řeč kratší.
Okamžitě jsem mu odepsal.
Já: díky! Zachránil jsi mi kůži. ^^
Ríša33: Mám to u tebe. \_^^_/
Já: to si piš :3
ČTEŠ
Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓
Teen Fiction„Promiň, princezno," usměju se smutně na každou, která mi navrhne schůzku. „Ale nejde to." A v duchu vždy dodávám: „Nejde to, protože já čekám na prince." Stále jsem však nenalezl klíč, kterým bych odemkl zámek dveří, jež toužím otevřít. A tak jen d...
