Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Richard a Zuzana

První kapitola za dnešek

„Chyběl jsi mi," vydechl Richard.

„I ty mně."

Leželi jsme vedle sebe v posteli v Richardově pokoji a poslouchali tikání hodin.

Věděl jsem, že budu muset být nejpozději do hodiny doma. Štvalo mě to. Nebylo to ani trochu spravedlivý. Dokonce i Terka viděla to, kolik mám oproti ní od rodičů zákazů a pravidel...

„S tebou se něco děje," podotkl Richard starostlivě. Asi na mně mé myšlenky byly vidět.

Nevím, co se to se mnou v tu chvíli stalo, ale asi slabá chvilka. Všechno jsem mu řekl. Od rodičů až po školu. Když se dozvěděl o Marcelovi, zaťal ruce v pěst. „To je hajzl! Nejradši bych ho skopal do kuličky!"

Představa mírumilovnýho Richarda, jak někoho skopává do kuličky, mě sice celkem pobavila, ale vím, že to myslel dobře a tak jsem to nedal najevo.

„Asi budu přestupovat. Ale to až příští rok, rodiče mi to teď nedovolí."

„Kdybych mohl, převedl bych na tebe jeden rok svýho života, aby sis tohle mohl zařizovat sám."

„Věř mi, že tohle by mi udělalo radost."

„A mně by udělalo radost, kdyby ses víc smál. Vypadáš hrozně smutně."

„Zdání klame," špitl jsem. „S tebou nejsem smutnej nikdy."

Domů jsem se vydal jen opravdu nerad.

Na chodbě jsem se střetl s rodiči, kteří si právě nazouvali boty. Byla s nima i Terka.

„No už jsme si mysleli, že nepřijdeš," pověděla mamka. „Půjdeš s náma k tetě a strejdovi."

„Jo, klidně," řekl jsem.

„To nebyla otázka," odvětila stroze. To mi tak chybělo. Zase má tu náladu, při který musí mít poslední slovo.

Vydali jsme se na cestu. Rodiče šli vepředu a my s Terkou vzadu. Sestra se tvářila jako Boží umučení a já tušil, že je to stále kvůli Jakubovi. Bylo mi jí líto, ale z části jsem byl možná i rád, že už s ním teď nemůže být tak často. To jsem si samozřejmě nechal pro sebe.

U tety a strejdy jsme strávili asi dvě hodiny. Rodiče si povídali a já a Terka si psali s přáteli, dívali se na televizi, jedli občerstvení... zkrátka se snažili to tam nějak přežít.

Zrovna tehdy, když byl táta v půlce jedné "vtipné" historky o tom, jak šel s mamkou na kluziště, mi začal zvonit mobil. Táta po mně šlehl pohledem a tak jsem šel i s mobilem na chodbu, kde jsem to chtěl vyřídit.

Na chodbě mají teta se strejdou velký zrcadlo. U něj jsem uviděl sestřenici Zuzanu. Kriticky se prohlížela a když si mě všimla, cukla sebou a rychle utekla pryč. Byl jsem z jejího vzhledu dost vedle. Už to nebyla ta tlustá holka... byla šíleně vyhublá. Jak jen mohla sakra tak rychle zhubnout?! Je to vůbec normální? Nezdálo se mi. Spíš mám pocit, že má nějaký problém. A to se mi nechce líbit.