Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Bowling

Druhá kapitola za dnešek

Po jídle jsme se vydali na bowling. Někteří lidi měli sice i problém s tím, zout si boty, ale stejně se do hry zapojili.

„Chceš hrát?" zeptal se mě Richard a já přikývl.

„Jo. Ale i ne. Prostě bych si to chtěl jenom zkusit, protože jsem bowling už dlouho nehrál," řekl jsem.

Vzal jsem si do ruky tedy jednu bowlingovou kouli a vhodil ji do dráhy. Netrefil jsem ani jednu kuželku. Richard se tomu zasmál.

„Tak si to zkus sám," navrhl jsem uraženě, doufajíc, že netrefí taky ani jednu.

Trefil všechny.

„Tos přehnal," zamumlal jsem. „Jak to děláš?"

„Zkus se soustředit. Určitě to zvládneš taky," pověděl Richard zcela vážně.

Zamířil jsem a snažil jsem se jen tak, jak to v mém stavu šlo. A světe div se, opravdu jsem je všechny trefil.

„Yes!" vykřikl jsem a nenapadlo mě nic lepšího, než Richarda silně obejmout.

„Tys pil?" optal se hloupě.

Jako kdyby to nebylo jasný.

„Ne," zamumlal jsem do jeho ramene.

Richard mě dovedl až k pohovce, která byla za sloupem, takže na ni z bowlingu nebylo vidět. Posadili jsme se tam.

Měl jsem v tu chvíli náladu se jen tak schoulit do klubíčka a vypnout. Natáhl jsem se přes pohovku, zcela ignorujíc Richarda. Nebyl to záměr, že se moje hlava náhle objevila v jeho klíně.

„Seš hezkej kluk, víš to?" pověděl Richard a prohrábl mi vlasy.

„A ty seš zas pohodlnej polštář," řekl jsem. „Každej máme něco."

„To o mně teda nemáš moc vysoký mínění," pokračoval Richard a jemně mě pohladil po tváři. Bylo to strašně příjemný a tak jsem jenom zavřel oči a doufal, že tenhle okamžik nikdy neskončí.

Asi jsem musel usnout, protože jsem uslyšel, jak na mě Richard mluví odněkud jakoby zdálky, přestože byl blízko.

„Vstávej, no tak..."

Zamžoural jsem a rozhlédl se okolo sebe. Pořád jsem byl na pohovce.

„Co se děje?" zívl jsem.

„Párty už skončila. Teď půjdeme k nám domů."

Nic jsem nenamítal. Byl jsem rád, že jsme jeli autem, protože jsem byl pořád celkem unavený.

Když jsme už byli v Richardově pokoji, on se na mě podíval a zeptal se: „Máš s sebou ten spacák?"

„Jakej spacák?" nechápal jsem.

„Říkal jsem ti, že si s sebou máš vzít spacák. Tak máš ho?"

„A vidíš ho snad někde?" ušklíbl jsem se.

„Fajn," povzdechl si. „Tak pojď ke mně."

Zalezl jsem k Richardovi do postele a okamžitě usnul.