Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Dušan

Druhá kapitola za dnešek

Bylo tu pondělí. Sice mi nebylo úplně nejlíp, cítil jsem, že na mě něco leze, ale stejně jsem se vydal do školy. Mnohem raději budu tam, než doma s otcem, který měl dneska volno.

Kdybych tušil, co se bude ve škole odehrávat, možná bych si to ještě rozmyslel.

Cesta mi dnes trvala celkem dlouho. Měl jsem co dělat, abych to vůbec stihl.

Když jsem konečně vstoupil do třídy, všiml jsem si toho, že Dušan není na svým místě. Nebylo to tím, že by chyběl, jak by si někdo mohl myslet. Seděl před Marcelem. Zmateně jsem se na něj podíval. On mi věnoval nevyzpytatelný pohled, který mohl znamenat cokoliv.

Zazvonilo. Teď už následovala jen nekončící nuda...

Nic se ale ani potom nezměnilo. Dušan se mnou po celý den nepromluvil ani jedno slovo. Nechápal jsem, co se děje, ani proč se baví s Marcelem a Borisem.

Teprve večer, když jsem se dostal na Facebook, tak se zdálo, že se mi dostane vysvětlení. Přišlo mi totiž strašně moc zpráv od Dušana.

Dušan Gazdík: Všechno ti vysvětlím... Sám moc dobře víš, jaký má Marcelův otec vliv. Marcel mi zase vyhrožoval.

Dušan Gazdík: Tentokrát ale nejde jenom o tátu a jeho práci. Je to horší. Chodím s Magdou.

Dušan Gazdík: Což jako není horší!!! Ale je horší to, že on mi vyhrožuje, že jí ublíží, když se s tebou budu bavit.

Dušan Gazdík: Promiň, že to píšu po tolika zprávách, ale těžko to zpracovávám...

Dušan Gazdík: Sám mi řekl, že mám sedět před ním a Borisem, abych mu mohl i radit.

Dušan Gazdík: Snad to chápeš. :(

V tu chvíli mi došla slova. Marcel byl opravdu hajzl. Fyzický násilí je jedna věc, ale psychický? Dušanovi jsem nic neodepsal, přestože jsem se na něj nezlobil. Prostě jsem jen netušil, co na tu spoustu informací napsat.

Bylo mi z toho všeho tak nějak nanic.