Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Konec dovolený

Druhá kapitola za dnešek

Pomalu se blížil konec dovolený. Bylo to tady nádherný, ne, že ne, ale domů jsem se už celkem těšil.

Dnešek byl poslední den. Ten jsme celá parta chtěla strávit u bazénu. Zatímco dospělí byli zase hlavně u baru, já byl ve vodě. Se mnou i Terka. Chvíli jsme se předháněli v tom, kdo rychleji přeplave bazén, kdo vydrží dýl pod vodou a podobně.

„Můžu se přidat?" ozval se za mnou v tu chvíli známý hlas.

„Ne," odpověděl jsem současně s Terčiným "Klidně."

„No ták," protáhl Michal a udělal psí oči.

„Tak fajn," zamumlal jsem rezignovaně.

Chvíli jsme tedy soupeřili i s Michalem. Sice neplaval nic moc, byl z nás nejpomalejší, ale dech uměl zadržet nejdýl z nás.

Potom se Terka vydala na lehátko za svou kamarádkou a my tam zbyli sami. Oběma nám bylo jasný, že teď už soutěžit nebudeme.

„S mokrýma vlasama vypadám jako idiot," postěžoval si Michal do ticha.

„To i bez nich," odvětil jsem ponuře.

Čekal jsem, že se v tuto chvíli začneme vzájemně stírat jako obvykle, jenže to nenastalo. Michal se na mě naštvaně podíval a snažil se mě rukama dotlačit ke stěně bazénu. Překvapilo mě, jakou měl sílu. Povedlo se mu to.

„Odvolej to," pověděl, zatímco mě držel u stěny bazénu. Já mu pohlédl do očí, které se až nezvykle leskly.

„Ne," ušklíbl jsem se a čekal, jak s mou odpovědí naloží.

„Tak ne," špitl, přiblížujíc se ke mně ještě víc.

A potom mě políbil. Bylo to... perfektní. Ale něco ve mně ten moment muselo zkazit. Odtáhl jsem se od něj.

Trochu rozčarovaně na mě pohlédl, jako kdyby se ptal nejen mě, ale i sám sebe, co se stalo.

A já? Já jsem se bez dalších slov vydal do baru za rodiči.

Od té doby už uplynulo několik hodin. Teď je už večer. S Michalem jsem od té chvíle nemluvil a ani to nemám v plánu. Upřímně, když jsem ho uviděl jít na hotelové chodbě naproti mně, šel jsem radši do výtahu a zmáčkl náhodný tlačítko, i když jsem měl namířeno do pokoje, kterej byl v tom samém patře, ve kterým se vyskytoval Michal.

Zkrátka a jednoduše jsem se mu vyhýbal. Zmatek v mojí hlavě mi ani nedovolil jednat jinak.