Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Párty u Patrika

Druhá kapitola za dnešek

Ráno jsem se vzbudil až okolo dvanáctý. Doma nikdo nebyl. Terka byla nejspíš u kamarádky a rodiče na stole v kuchyni nechali vzkaz, že jdou nakoupil. Papírek se vzkazem jsem otočil a dopsal ten svůj, že se asi vrátím, až zítra.

Ve skříni jsem si vzal popcorn a z ledničky jsem si vzal dvě piva. Vše jsem přibalil do batohu, kde jsem měl už pár drobností. Vydal jsem se k Patrikovi. Cestou jsem pozoroval kolemjdoucí. Všichni působili tak šťastně. A já už se nemohl dočkat párty, kde zapomenu i svoje vlastní jméno.

Už jsem stál u domu Patrikových rodičů, kteří byli momentálně odklizeni kamsi jinak. Zazvonil jsem a během chvilky mi otevřel vysmátý Patrik.

„Pojď dál," kývl na mě a já se vydal za ním.

Byla u něj zatím jen Nicki. Chvíli jsme společně koukali na nějakou komedii a potom jsme šli připravit dům. Patrik si při sypání popcornu do misek postěžoval na rodiče, který prý musel přemlouvat neskutěcně dlouho, aby mu uvolnili dům. Nicki se přidala, že prý jejím rodičům vadí, když si doma pouští nahlas hudbu. Jejich starosti mi přišly dost pitomý, což jsem samozřejmě neřekl a dál se věnoval sestavování playlistu, který tu bude při párty hrát.

Okolo šesté se začali trousit první hosté. Přišlo hodně spolužáků, ale i lidi, který jsem jaktěživ neviděl. Seděl jsem si na gauči, popíjel pivo a bylo mi fajn. Po chvíli přišly i Magda a Adriana. Adriana se začlenila do davu a Magda si přisedla vedle mě.

„No ahoj, dlouho jsme se neviděli," usmála se.

„Čau," pozdravil jsem ji. „Máš pravdu. Ale teď se vidíme."

„Půjdeš si zatančit?"

„Magdo... tady nikdo netančí."

„Odkdy se ty zajímáš o ostatní?" uculila se blondýnka a já, abych ji nezklamal, jsem se s ní vydal na volné místo, kde jsme mohli tančit.

Kupodivu se k nám nakonec pár lidí přidalo. Byla to celkem zábava a nad tanečními kreacemi některých jsme se dost nasmáli.

A ne, ani jsem se nějak extra neopil. Sice jsem na tuhle párty přišel s tím, že budu pít, dokud bude co, ale tenhle postoj odezněl společně s uvědoměním, že to nemám zapotřebí a že vlastně ani nechci. Mám okolo sebe lidi, co mě berou, co mě mají rádi a těch bych si měl všímat nejvíc. To mi ten večer došlo.