Nevyřčená válka

2.5K 303 28
                                    

Druhá kapitola za dnešek

Když jsme konečně doletěli do Vietnamu, do Ho Či Minova města, dospělí museli na letišti ještě něco dořešit. Tohle letiště bylo podstatně menší, než to v Dubaji. Ale protože na nás už čekala průvodkyně, neměli jsme ani moc času se tam porozhlédnout.

Když jsme jeli minibusem na hotel, rozhlížel jsem se z okna po okolí. Všude bylo strašně moc lidí na motorkách, aut bylo jen minimum. Cítil jsem se jako v nějakým akčním filmu, kde řádí hned několik motorkářských gangů.

Otočil jsem se na místo, kde seděl Michal. Místo toho, aby se díval z okna, dělal něco na mobilu. To asi nikdy nepochopím.

Všiml jsem si toho, že on ale není jediný mladší, kdo je tady. Ještě dál seděla s rodiči jedna dívka, které jsem si předtím asi nevšiml.

Byl jsem rád, když už jsme konečně dojeli na hotel. Byl jsem dost unavený. Když jsme se konečně dostali do pokojů, hned po umytí jsem si šel lehnout.

***

Následující den jsme navštívili Palác sjednocení, poštu a ještě nějaká jiná zajímavá místa.

Většinou je to teď tak, že když někam jdeme, dospělí jdou jako první a potom jdeme my. Terka se začala bavit s tou holkou, která s náma jela a mně tím pádem nezbylo nic jinýho, než všechny památky procházet v blízkosti Michala, kterej si prostě nemohl ke každému místu, kde jsme byli, odpustit miliony poznámek.

„Vypadá to tady strašně nemoderně."

„Uvědomuješ si, že jsme v muzeu?" podíval jsem se na něj nechápavě.

„Nedělej zase chytrýho," protočil očima.

Náhle se mu rozzářila tvář a vrazil mi do ruky svůj mobil.

„Vyfotíš mě tady?" ptal se, přičemž už pózoval.

„Ne," zavrtěl jsem hlavou a šel za ostatníma z naší skupiny, abychom se neztratili.

„Seš hroznej," vyjekl uraženě Michal, což mi Bůh ví proč způsobilo na tváři pobavený výraz. Celkem mě bavilo ho provokovat. To jsme měli asi společné.

„Tak jsem, no."

Přistoupil ke mně a vyrval mi z ruky svůj mobil. A požádal příšernou angličtinou jednoho z turistů, aby ho vyfotil.

Když mě potom doběhl, věnoval mi vítězoslavný úšklebek.

Fajn. Tohle kolo jsi vyhrál. Ale to ještě není konec...

Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓ Kde žijí příběhy. Začni objevovat