Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Co se stalo

První kapitola za dnešek
Dnes čtyři kapitoly, protože včera nešly vydat! 👌💛

„Promiň, kámo."

„Neřeš to."

„Musím."

„Už není co řešit. Je to v pohodě."

Patrik se nadechl, aby ještě něco řekl, ale já jsem jen zavrtěl hlavou. „Věř mi."

„Tak fajn," promluvil nakonec. „Kámoši?"

„Nikdy jsem neřekl, že jsme jimi přestali být," pověděl jsem.

„Oukej," řekl on.

Potom zazvonilo a začala hodina. Od té doby jsme se o naší hádce nikdy nebavili. A zdálo se, že bude zase všechno v pohodě. Náladu mi celkem zlepšil fakt, že ačkoli Patrik na onu zmíněnou obchodku nepůjde, nebudu tam z naší třídy sám. Magda a Adriana tam půjdou taky.

S Magdou jsem se za poslední dobu sblížil fakt hodně. Několikrát jsme spolu byli venku a jednou jsem šel ven nejen s ní, ale i s Richardem. Ti dva si báječně sedli a Magda mi potom v soukromí řekla, že je to podle ní opravdu skvělej kluk. Strašně mě to potěšilo, že někdo takhle docenil Richarda a měl na něj aspoň z části stejnej názor, jako já.

***

Pomalu se blížilo vysvědčení a já věděl, že jsem se od minulýho roku krapet zhoršil. Hlavně druhé pololetí bylo kámenem úrazu, protože zrovna v tom se stalo tolik věcí, který změnily dost zásadně můj život.

Už dvanáctý den jsem neviděl Richarda, protože s rodiči odjel na dovolenou do Ameriky. Byl jsem z toho doslova mimo. Dřív mi přišly dost vtipný ty páry, který bez sebe nedaly ani krok a myslel jsem si, že takovej nikdy nebudu. Opak byl pravdou. Byl jsem do něj zamilovanej až po uši a každej den bez něj se zdál větším a větším utrpením. Občas mi sice napsal, ale protože chodili většinou po tůrách, nebylo takových momentů až moc.

Slíbil mi, že mi odtamtud něco přiveze a já se těšil jako malý děcko.

Nejen na ten dárek.

Dny ve škole byly z ohledu učení mnohem snažší, skoro jsme se už neučili. Pro mě byly ale mnohem těžší, než předtím. Moje spotřeba cigaret šla "prudce" nahoru. Při mý normální spotřebě, jedný krabičky plus minus na čtvrt roku, to nebylo nic radikálního, nestal se ze mě silnej kuřák. Ale nějak jsem si zvykl aspoň na jednu dvě denně. Věděl jsem, že mě za to Richard seřve a dost dobře jsem si pamatoval, jak mi říkal, že se s jedním klukem rozešel právě z tohohle důvodu.

Ale byl jsem v situaci, kdy bych byl mnohem radši, kdyby byl u mě a nabručenej, než tisíce kilometrů ode mě a nadšenej.