Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Martin

Druhá kapitola za dnešek

„Leoši?" pověděl překvapeně Richard, když mi otevřel dveře. „Nečekal jsem tě."

„Aha," nevesele jsem se zasmál. „Takže mám zase odejít?"

„Ne, tak jsem to nemyslel," poškrábal se blonďák na zátylku. „Pojď dál."

Mlčky jsem vstoupil do bytu a vydal se za Richardem, který mířil do svého pokoje. Až tam mi došlo, proč se tvářil tak nervózně. Nebyl tak sám. Ve křesle seděl jakýsi kluk drobný postavy. Krátký černý vlasy a hnědý oči byly to jediný, čeho jsem si na něm všiml. Nechtěl jsem na něj totiž zírat.

„Tohle je Martin," představil mi mladíka Richard a já se pokusil o úsměv.

„Já jsem Leoš," představil jsem se a doufal, že můj hlas zní normálně. Nevím proč, ale najednou jsem se necítil tak vyrovnaně, jako když jsem nevěděl, že tu je někdo další. Co se to se mnou sakra děje?

„Vím, Richard mi u tobě říkal," odvětil Martin. „Moc vám váš vztah přeju. Já zatím nenarazil na toho pravýho."

„Hm, snad jednou budeš mít štěstí," zabručel jsem a uvědomil si, jak moc mi přijde falešný.

Sám v sobě jsem se v tu chvíli nevyznal.

Martin si naštěstí asi po pěti minutách rozhovoru nasouklal do ruksaku nějaké knihy, které si chtěl od Richarda nejspíš půjčit, a odešel.

Po jeho odchodu se mi značně ulevilo.

Chvíli jsme spolu s Richardem jen tak lelkovali, každý si dělal na mobilu své věci, a on se potom z ničeho nic uchechtl.

„Co je?"

„Jen... pobavil jsi mě," usmál se a pohlédl na mě.

„Jak to myslíš?"

„Úplně na tobě bylo vidět, jak ti Martin vadí."

„Tak promiň, že mi nesedne každý člověk na planetě. Prostě mi přijde nesympatický, falešný a... co tady vlastně dělal? Kdo to je? Chodí s tebou do školy nebo co? Nikdy jsem ho neviděl. Co to je za člověka?"

Všechno jsem to vychrlil jedním dechem a ani jsem netušil, kde se ve mně vzalo tolik otázek. Richard se rozesmál. Zamračil jsem se na něj.

„Co se pořád směješ?"

„Ty žárlíš," protáhl Richard a na jeho tváři se objevil široký úsměv.

„To není pravda!"

„Vážně?" špitl on a pomalu se ke mně nakláněl. Teprve, když jsem na uchu ucítil jeho teplý dech, pokračoval: „Toho si nešlo nevšimnout, víš? Byl jsi tak roztomilý."

Prudce jsem se od něj odtáhl. „Ugh, roztomilý?! Přestaň se mi vysmívat a raději mi konečně řekni, kdo to byl!"

„No dobře," uculil se blonďák, čímž mě moc neuklidnil. „Martin není můj spolužák, taky teď teprve dochodil základku. Stejně, jako ty. Seznámili jsme se díky seznamce, ale to už mnohem dřív, než jsem potkal tebe. Sice je to taky gay, ale jsme jen přátelé, nic víc. Nikdy mezi námi nebylo nic víc."

„Aha," polkl jsem a zdálo se mi, že rudnu. Možná jsem kolem toho nemusel dělat takový poprask.

„Tak vidíš," mrkl Richard a poplácal mě po stehně. „A teď je na čase ujasnit si to ostatní. Už podle tvýho batohu mi došlo, že sem asi nejdeš na běžnou návštěvu. Stalo se něco?"