Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Nečekaný zákazník

První kapitola za dnešek

Nebavili jsme se spolu ani v letadle, ani potom. Bylo to zvláštní. Ale vlastně mi to celkem vyhovovalo. Možná ve mně byla malá část, která by se s ním ráda bavila. Ale převládala ta čast, která se zoufale těšila domů jen kvůli tomu, aby měla Michala z očí, protože doufala, že potom ustanou všechny ty možný i nemožný myšlenky.

Cesta domů byla mnohem méně zdlouhavá, než cesta tam. V Dubaji na letišti jsme se totiž zdrželi o několik hodin méně. A v letadle jsem si pustil Harryho Pottera a potom ještě nějakou komedii. Pak jsem si pouštěl písničky. Hlavně od Shawna Mendese, protože jsem měl takovou náladu, ke který se ten typ hudby skvěle hodil. Ani jsem skoro nezaregistroval přistání v Praze.

A tím dovolená skončila.

***

Nastal srpen. Táta mi opravdu sehnal slíbenou brigádu. Byla v papírnictví, což mi celkem vyhovovalo, protože na práci prodavače v papírnictví toho fakt není moc, co by šlo zkazit.

Byl jsem tam od dvanácti do čtyř, takže to bylo opravdu ideální.

Párkrát jsem se sešel s Magdou, jednou s Dušanem. Navštívil jsem Nicki, Patrika, popovídali jsme si a já měl přesto pocit, že na tom všem něco nesedí.

Všechno bylo dokonalý, ale stejně se mi na tom něco nezdálo. Den co den jsem v papírnictví čekal na něco, co by mě dostalo z toho stavu.

A po dvou týdnech jsem se dočkal.

Právě jsem jedné malé holce podával sešit, který si koupila.

„Děkuju a nashledanou," špitla stydlivě a zrudla.

Chtěl jsem jí taky pozdravit, ale v tu chvíli jsem uslyšel, jak někdo otevírá dveře. Podíval jsem se jejich směrem, očekávajíc dalšího zákazníka.

Jenže to nebyl jen tak ledajaký zákazník. Byl to Michal.

„Ahoj," řekl na něj až nezvykle vážně.

„Čau."

„Leoši," vyhrkl a pak byl chvíli ticho.

Tázavě jsem se na něj podíval.

„Potřebuju s tebou mluvit," dostal ze sebe už pomaleji.

„Na jak dlouho to bude?"

„No... asi na dýl."

„Tak to teď nemůžu," odmítl jsem.

„Kdy končíš?" nevzdával se.

„Za hodinu."

Michal jen přikývl a odešel. Tedy myslel jsem, že odešel. Dokud jsem neskončil a nevyšel ven z obchodu. Všiml jsem si, že sedí na lavičce, která stála před papírnictvím. Celou tu hodinu na mě čekal.