Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Rvačka

Druhá kapitola za dnešek

Nastal březen. Venku začalo být opravdu dobrý počasí. A já trčel v ředitelně s ředitelem a tátou, kterému naše třídní zavolala.

Všechno mě bolelo. Měl jsem natržený ret, tušil jsem, že se mi brzy udělá pod okem monokl a tekla mi krev z nosu. Musel jsem vypadat hrozně.

Ředitel pořád něco říkal, ale já ho nevnímal. Byl jsem pořád plný vzteku. Možná bych mohl objasnit, co se stalo...

Jako každý den mě Marcel popichoval. Ovšem tentokrát zašel ještě dál. Začal urážet Richarda a to jsem si nemohl nechat líbit. Zvláštní, že narážky na mou osobu mi ani tak nevadí, ale když se někdo byť slůvkem zle zmíní o Richardovi, mám chuť mu rozbít hubu.

Marcel si o to koledoval. Kdybych se pral jen s ním, nejspíš bych vyhrál. A on se do toho samozřejmě zapojil i Boris. Neměl jsem šanci. I tak mi to psychicky dost pomohlo, když jsem Marcelovi pár vrazil.

„Tentokrát to vyřešíme napomenutím, ale později už by to mohlo být hodnoceno mnohem vážněji," řekl ředitel a táta přikývl.

„Beru to na vědomí. A Leoš také, že ano?"

„Určitě," přikývl jsem.

Pak jsme se vydali domů. Tedy, myslel jsem, že půjdeme domů. Namísto toho však táta zamířil směrem k restauraci.

„Máš hlad?" zeptal se mě.

„Docela jo."

Vstoupili jsme dovnitř a usadili se ke stolu. Po chvíli k nám přišel číšník. Táta si objednal pivo a potom nám koupit pizzu. Nechápal jsem, co ho k tomu vede. Myslel jsem si, že na mě bude spíš naštvaný. Namísto toho jdeme do restaurace. Občas mi jeho myšlenkový pochody vážně nedávají smysl.

„Nechtěl bys chodit na nějakej bojovej sport?" zeptal se mě zničeho nic táta.

„Cože?"

„Možná by tě to bavilo," povzbuzoval mě táta.

Aha. Tak už mi došlo, proč je ke mně tak vstřícný. Prát se je přece tak chlapský... No jo. Kdyby ale tušil, že jsem se porval kvůli Richardovi, jistě by jej ta dobrá nálada rychle opustila.

„Fajn, budu o tom uvažovat," řekl jsem jen proto, abych tuhle diskusi ukončil.

Po jídle jsme se vydali domů. Cítil jsem se dost zvláštně. Být trestaný za věci, za které nemůžu a být pochválený za to, za co by většina lidí dostala vynadáno... Měl jsem v hlavě opět velkej zmatek.

Těšte se na zítřek. 😇 Nechci nic vyzrazovat, ale stane se něco fakt... nečekanýho. 😂 Něco dost zásadního, co tenhle příběh hodně ovlivní... nemůžu se dočkat, až to zveřejním 😁