Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Řešení?

První kapitola za dnešek

„Hodně štěstí," popřál mi Richard, když jsme se ráno loučili mezi dveřmi. Nevědomky mi tím zase připoměl, že mě doma nejspíš nečeká žádný velký pochopení nebo nedej Bože support.

„Díky," řekl jsem a už šel ke schodům. Ohlédl jsem se naposledy jeho směrem; stále tam stál a pozoroval mě. Mlčky jsem k němu došel a políbil ho.

I kdyby jsme se neviděli jen několik málo hodin... bude se mi po něm stýskat.

Cestou domů jsem si pouštěl písničky. Původně rozposlouchou část skladeb od Nicki Minaj jsem vyměnil za písničky od One Direction: Story of My Life, You & I, Moments a Gotta Be You, které hudbou tak nějak víc vystihovaly mou náladu. Ségra by na mě byla pyšná.

Malinko mě rozveselilo, když jsem si uvědomil, že aspoň ona mi doma zvedne náladu.

Už jsem stál u našeho domu. Odemkl jsem dveře a vstoupil dovnitř. Ani jsem se nesnažil být tichý, bylo totiž jen otázkou několika vteřin, než mě mamka a její vyvinutý sluch zaregistrují.

Jak jsem předpokládal, už při zouvání bot si to napochodovala na chodbu a vrhla se ke mně.

„No to je dost, že jdeš, už jsem se bála, že nepřijdeš," řekla starostlivým tónem, jako kdybych včerejšek trávil ve válečný zóně nějaký ze zemí Blízkýho východu.

Mamka mi rukou naznačila, abych šel za ní. V obýváku jsme se posadili na pohovku a táta, který seděl v křesle, okamžitě vypl televizi.

„Zatímco ty jsi byl tam, my s maminkou jsme za tebe řešili tvou budoucnost," začal mluvit táta.

Zní jako nějaký diktátor, napadlo mě.

„Ohledně školy to sice vypadá, že ji teď o prázdninách nemusíme řešit. Ale věz, že až začne, budeš se učit jako divej. Už žádný čtyřky, rozuměl jsi?"

Přikývl jsem a uvažoval nad tím, proč lidem všeobecně vadí známka, která stále znamená to, že byl můj výsledek dostačující.

„Pokud jde o cigarety, tak ty ti zatrhuju, ještě jednou tě načapám nebo je najdu v pokoji a nepřej si mě! Budeme nucený ti přestat dávat kapesný, pokud je budeš utrácet za tohle."

„Hm," řekl jsem a uvažoval nad tím, jakou skrýš by rodiče nenašli. Budou v pokoji šmejdit i Terce? Pak to ještě promyslím.

„A poslední věc. Toho... Richarda chceme vidět. Nemám za potřebí, aby ses za našimi zády scházel s nějakou pochybnou existencí. A navíc to podle všeho vypadá, že má na tebe špatnej vliv."

„To fakt ne," proti své vůli jsem se zasmál, když jsem si představil věčně starostlivého Richarda v roli někoho, kdo mě kazí.

„Jen aby," pohrozil mi otec, který mé náhlé pobavení zjevně nechápal.

„On má v podstatě stejný názory jako ty," ujasnil jsem svá slova. „Možná si budete rozumět."

„Hm," reagoval táta a mně došlo, že i kdyby byl Richard převtělený dobro, táta by si s ním nerozuměl už jen proto, že je to můj přítel.

Po rozhovoru s rodiči jsem šel nahoru do pokoje a napsal Richardovi, aby o víkendu přišel. Odepsal, že se na něj můžu spolehnout.