Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Stádo hrdliček

Druhá kapitola za dnešek

Doma po škole jsem skoro celý zbytek dne strávil odepisováním Dušanovi. Rozhovor sice začal nenápadně, ale později mi už došlo, o co mu jde.

Dušan Gazdík: Ahoj...

Já: Ahoj. Co chceš? :)

Dušan Gazdík: Bavil ses poslední dobou s Magdou? Jako i mimo školu...

Já: Bavil. Proč?

Dušan Gazdík: Byla v pohodě?

Já: Jak "v pohodě"?

Dušan Gazdík: Jakože nemá špatnou náladu...

Já: Nevím, asi ne... proč se mě ptáš na takový věci?

Dušan Gazdík: A furt nemá kluka?

Já: Zatím se mi nechlubila. Ale co já vím. Třeba si to chce nechat pro sebe.

Dušan Gazdík: :(

Já: No

Dušan Gazdík: Chci ji někam pozvat. :) Drž mi palce.

Já: Budu. (:

Přišlo mi, že je z toho chudák Dušan trochu mimo.

Netrvalo to dlouho a napsala mi Magda.

Magda Dvořáková: Leoši!!!

Já: Co? :D :)

Magda Dvořáková: Napsal mi Dušan, jestli s ním nepůjdu do kavárny! <3

Já: To je super. :)

Magda Dvořáková: Takže to podle tebe mám vzít?

Já: Jasně. :) I když to bys měla vědět ty, ne? :D

Magda Dvořáková: Mám strach :((

Já: Nemáš důvod.

Magda Dvořáková: Mám... hrozně se mi líbí a... on mě někam pozve :3 Je to zvláštní pocit. <3

Já: Nikdy ses nepochlubila, že se ti líbí...

Magda Dvořáková: Jsou věci, který neřeknu ani tomu nejlepšímu kámarádovi. ;) <3

Já: <3

Magda Dvořáková: Jen jedna věc... Namaluješ mě na ten den TY. :D

Já: ...jak jinak :D Můžeš se mnou počítat :)

Z těchto dvou chatů jsem měl dost zvláštní pocit. Trochu mě děsí představa, že zrovna já tolik ovlivňuju život dvou lidí... a možná i jejich vztah.

Nechal jsem na chvíli zprávy zprávami a vydal se do obýváku. Terka se právě dívala na Shreka a já se rozhodl, že se budu dívat s ní.

Film byl asi v polovině děje, když se rozdrnčel zvonek. Vydal jsem se otevřít. Usmívalo se tam na mě blonďatý sluníčko, kluk, kterej mohl za to, že jsem se teď culil jako nějaký pako, pan velevážený Richard.

„Můžu dál?" zeptal se a já přikývl.

Venku byla celkem zima a když vstoupil na naši chodbu, okamžitě se mu zamlžily brýle. Uchechtl jsem se.

„Tohle ti přijde vtipný?" optal se naoko uraženě.

„Jo."

„V tom případě je tvůj smysl pro humor dost - "

Moje nedočkavé rty ho nenechaly větu dokončit. Viděl jsem ho naposledy předevčírem a stejně mi tak moc chyběl...

Zbytek filmu se se mnou a Terkou díval i Richard. Jinak, Richard je asi jediný člověk na planetě, který bere filmy tak strašně vážně, že když jsou hlavní hrdinové v nesnázích, může to taky dopadnout tak, že se jen k někomu schoulí a doufá, že to zlo rychle skončí. Jako vždy jsem to odnesl já.

Na konci filmu jsme s Richardem chtěli jít nahoru, ale Terka nás zadržela prostým: „Ne, něco chci!"

„A co chceš?" zeptal jsem se jí. Richard Terku zvědavě pozoroval a já si uvědomil, že spolu skoro vůbec ještě nemluvili. Ovšem jak taky, když u nás Richard tráví tak málo času.

„Mohli byste se políbit?"

„Cože?" řekl jsem já zároveň s Richardovým „Jasně!"

„Chci to vidět" škemrala ségra. „Prosím."

„Já po tobě taky nechci, aby ses přede mnou líbala s Jakubem," namítl jsem, i když vlastně nevím, proč jsem tak odporoval.

„Prosím tebe," zasmál se Richard. „Nebraň se tomu tolik, Leoši. Teď to vypadá, jako kdybys mě vůbec neměl rád."

„Tak to ne," ujistil jsem ho a políbili jsme se.

Sestřička byla v sedmým nebi, a my snad v sedmdesátým. "Líbat se na přání" zní divně, ale pravda je, že zrovna tenhle polibek mě vyhecoval k tomu, abych nechal Terku Terkou a vydal se s Richardem do svého pokoje. A tam jsme se věnovali opravdu už jen sami sobě.