Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Letem v čase

První kapitola za dnešek

Od rozhovoru s Patrikem uběhl měsíc. Dalo by se říct, že se od té doby změnilo všechno, a přitom nic.

Patrikovi rodiče už o tom vědí. Kupodivu to nevzali tak zle, jak očekával, ale šťastný z toho také nebyli.

Prosinec byl dost pestrý. Nejen, že Patrik a Terka oslavili narozeniny, ale zároveň proběhly dlouho očekávaný Vánoce. Od táty jsem dostal měsíční permamentku do fitka. Nevím, co si od toho slibuje, ale jsem rád, že mi dal aspoň něco.

„Tak co na to říkáš?" podíval se na mě, když jsem rozbalil svůj dárek.

„No... hezký."

„Doufám, že to nebyly vyhozený prachy."

Já taky tati, já taky, pomyslel jsem si trpce.

Silvestr jsem oslavil u Richarda. Nový rok jsme zahájili polibkem a já jen doufám, že ho tak i ukončíme. On mě drží nad vodou už skoro rok. Ano, už je to jedenáct měsíců a tři týdny, co jsme se seznámili.

Seznamka, kde měl přezdívku Ríša33... A já si tehdy myslel, že mu je třicet tři. Vzpomínky na to, jak mi pohotově poradil otázky, když k nám do školy měl přijet prezident, naše první setkaní... Máme tolik společných zážitků, že kdyby se měly všechny vtěsnat do jedný knihy, měla by strašně moc kapitol.

„Stránský! K tabuli!" ozvalo se a já sebou trhl. Hlavu mám plnou myšlenek a skoro zapomenu na to, že jsem ve škole.

Došel jsem k tabuli a podíval se na příklad, co tam byl napsaný. Absolutně jsem netušil, o co jde.

„Nuže?" tázal se učitel.

„Já nevím."

„To musíte vědět."

„Fajn... tak třeba osm."

„Špatně, milánku," ušklíbl se učitel. „Měl byste se víc učit a míň času věnovat alkoholu, drogám a děvčatům."

Nechápavě jsem se na něj podíval. Konkrétně tenhle učitel mě dost štval, protože si o mládeži myslel jen to nejhorší. Přesně takovej typ lidí by neměl vyučovat.

Mlčky jsem se šel posadit a snažil se nějak přetrpět zbytek hodiny. A k tomu mi nepomůže nic jinýho, než další myšlenky.

Když učitel nakousl to téma drog, nemohl jsem si nevzpomenout na Terčina přítele Jakuba. Naposledy jsem ho u nás doma viděl asi před týdnem. Cpal se jako zřízený a vypil tátovi skoro všechno pivo. Tomu to, když se vrátil z práce, překvapivě nevadilo. Jen ho poplácal po zádech a řekl mu, ať si klidně dá.

Když jsem šel dnes ráno do školy, viděl jsem Jakuba pro změnu v parku, který je proslulý tím, že se tam schází samí feťáci.

Bohužel jak jsem ho zahlédl, tak zahlédl i on mě a přes celou ulici na mě zavolal: „Čus, Leoši!"

Pohledy, které mi následně věnovali kolemjdoucí rozhodně nebyly něčím, co bych chtěl vidět znova.

Znovu jsem se probral z myšlenek. Právě totiž zazvonilo. Chtěl jsem si jít k automatu koupit pití, ovšem cestu ze třídy mi zaterasil Marcel.

„Kampak?" optal se a na tváři se mu objevil úšklebek.

„Do toho ti nic není," sykl jsem a hrubě ho odstrčil.

Dnes tady neměl Borise, takže jsem proti němu měl výjimečně šanci. Dokonce už na mě po mých slovech nic nevolal a po zbytek dne mě nechal, ale já tušil, že tímhle to neskončí.