Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

V restauraci

První kapitola za dnešek

Restaurace byla asi jen tři minuty cesty od zastávky. Kromě nás tam skoro nikdo nebyl, což bylo nejspíš způsobeno tím, v jaký čas jsme přišli. Nicméně to, že jsme tady byli skoro sami, nám vůbec nevadilo.

Chvíli jsme jen tak mlčky seděli, já měl ruce na stole a přemýšlel. Poslední dobou jsem měl dost depresivní nálady. Netuším proč, možná jen proto, že začínala být zima, možná z nějakých závažnějších důvodů. Nejspíš jsem měl na tváři utrápený výraz, protože na mě Richard soucitně pohlédl a vložil mé dlaně do těch svých.

„Děje se něco?" zeptal se starostlivým tónem.

„Ne," zavrtěl jsem hlavou. Sice bych mohl zmínit Marcela a jeho provokace, ale tím jsem ho nechtěl zatěžovat. Je to něco, co si musím vyřešit sám.

„Nevypadáš na to," zamračil se.

„Dobrý den, budete si přát něco k jídlu?" to už k nám přišel číšník.

„Určitě," přikývl Richard a profesionálně ignoroval můj odmítavý pohled.

„Dal bych si pizzu Piccante a Plzeň dvanáctku."

Zamračil jsem se. To by nebyl Richard, kdyby nějak nedal najevo, že je už plnoletý. Vejtaha.

„A vy?" otočil se ke mně číšník, přičemž si zapisoval Richardovy požadavky.

„Já nic nechci."

„Dejte mu Margheritu a džus," rozhodl Richard. Překvapilo mě, že si to číšník zapsal a odešel pryč.

„Já nic nechci," stál jsem si za svým trucovitě, přestože už odešel.

„Pozdě," vysmál se mi Richard.

„Nebudu to jíst. Budeš to muset sníst ty."

„To chci vidět," ušklíbl se. „Jak to před tebe postaví a ty se toho ani nedotkneš."

„A ten džus! Proč jsi mi sakra objednal džus?"

„Seš ještě dítě," usmál se Richard, čímž mě nesmírně naštval.

„A ty seš debil," zamračil jsem se a on se rozesmál.

„Miluju tyhle tvoje nálady."

„Tak si na ně zvykej, protože mě štveš čím dál tím víc častěji."

„Super," špitl Richard, zvedl se a dal mi pusu na čelo. „Teď mě na chvíli omluv," pověděl a s těmito slovy se vydal pryč.

Chvíli jsem jen tak seděl. Pozoroval jsem pivo a pivo pozorovalo mě. Napil jsem se a najednou mnou projel takový pocit zadostiučinění vůči Richardovi. Napil jsem se ještě jednou a v tu chvíli jsem spatřil, jak mu září mobil, který měl položený na stole.

Neměl jsem v plánu mu v něm šmejdit, jen jsem se podíval na obrazovku, od koho ta zpráva je.

Neměl jsem to dělat.

Jakmile jsem spatřil jméno Martin, má nálada opět klesla na bod mrazu.