Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Marcel

Čtvrtá kapitola za dnešek

Jak Dušan slíbil, tak také udělal. O přestávce mi pověděl o vše o tom klukovi. Prý se jmenuje Marcel a je dost problémový. Má celkem dobrý známky, o to nejde, ale zkrátka je neuvěřitelně arogantní a myslí si, že mu patří celý svět. Jeho otec je dost vlivný člověk a proto se k němu většina lidí i tak chová mile a nechá se od něj urážet. Dušan s Marcelem chodil na základku a na vlastní oči viděl, jak Marcel šikanoval jeho spolužáka. Nic ale nemohl dělat, protože Marcelův otec zaměstnává toho jeho. A nebylo žádným tajemstvím, že kdyby si Marcel řekl, jeho táta by Dušanova taťku klidně vyrazil.

Hromotluk Boris sám o sobě není zlej, ale Marcel na něj má špatnej vliv. O Davidovi mi Dušan nic neřekl, protože s tím ve třídě nebyl. Nicméně já se vzhledem k tomu, co jsem od Davida zatím viděl, docela divím, že se sem na obchodku dostal.

Náhle jsem nad naší lavicí spatřil stín. Zvedl jsem pohled a spatřil Marcela. Vedle něj stál Boris, výhružně na nás hleděl a jedl slané oříšky v pytlíku.

„Děje se něco?" zeptal jsem se.

„Zdálo se mi, že jsem zaslechl svý jméno," ušklíbl se a věnoval Dušanovi nehezký pohled. „Vyložil jsem si to správně, že Leoše zajímá, kdo jsem?"

„Víceméně," pověděl neurčitě Dušan.

Marcel na mě pohlédl. Možná za to mohl můj vzhled, možná drahá mikina, ale netvářil se vůbec naštvaně. „Po škole bych tě chtěl pozvat k nám," řekl mi jen a odešel, aniž by čekal na nějakou mojí reakci, jako třeba souhlas nebo nesouhlas.

„Půjdeš s ním?" zeptal se Dušan napnutě.

„Jo," přikývl jsem po chvíli uvažování. Nemám co ztratit. „Potom tě budu informovat."

„Fajn," zazubil se černovlasý kluk.

Zbytek školy utekl poměrně rychle. Možná i proto, že jsem měl trochu obavy z návštěvy u Marcela. Zrovna jsem si přezouval boty, když mi zaklepal na rameno a děsivě se usmál. „Pojď."

Společně s ním a Borisem jsem se tedy vydal k němu domů.