Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Vyjasnění situace

Druhá kapitola za dnešek

V neděli se nic nelepšilo. Ten den jsem byl doma sám a on za mnou znovu přišel. Viděl jsem ho z okna a ani jsem se nenamáhal jít dolů. Ještě jednou zkusil zazvonit a potom odešel.

Jeho číslo jsem si zablokoval, stejně jako zprávy na messengeru. Nemohl mě už tedy spamovat.

V pondělí mě mamka nechala doma. Ani se jí nedivím, vypadal jsem opravdu strašně.

Rodiče se mě ale jinak na nic nevyptávali. Tentokrát jsem jim byl vděčný za to, že se o mě moc nezajímají.

Terka sice měla otázky, bylo to na ní vidět, ale naštěstí pochopila, že na to teď opravdu nemám náladu a na nic se nevyptávala.

V úterý jsem už ale do školy musel. Byl poslední týden školy a mamce přišlo "neslušný", že bych nepřišel.

Ten den jsem školou fakt jen proplouval. Nevnímal jsem učitele a Marcel byl dost rozhozený z toho, že jsem na slupku od banánu, kterou mi položil na lavici, reagoval tak, že jsem ji prostě odsunul dál. Ani jeho provokace mě v tu chvíli nerozptýlily od těch myšlenek, který mi vsadil do hlavy Richard.

Nepřekvapilo mě, že na mě čekal u školy.

Zahlédl jsem ho, ale stejně jsem se vydal pryč domů. Jenže on mě dohnal. A tentokrát tady nebyl žádný taxík, který by mě před ním zachránil.

„Nech mě ti to aspoň vysvětlit," řekl prosebným tónem.

Mlčel jsem, protože jsem pochopil, že říkat mu aby mě nechal na pokoji, bylo zbytečný. On si to ale nejspíš vyložil jako souhlas.

„To Martin mě políbil, ne já jeho."

Jen jsem si znechuceně odfrkl. „No a co? Líbali jste se - líbali. Kdyby ti to vadilo, nelíbal by ses s ním."

„Jenže ono nešlo přestat," začal se obhajovat Richard, zjevně povzbuzen tím, že s ním konečně mluvím.

„Vždycky jde přestat."

„Leoši... ani jsem si neuvědomoval, co dělám. Prostě to nešlo."

„No jasně."

„Bereš mě vůbec vážně?" zeptal se zoufalým tónem. Bylo mi ho v tu chvíli možná i líto. Ale jen trochu.

„Ne."

„Už se to nikdy nestane..."

„Richarde," nadechl jsem se a obrátil se k němu. „dělej si co chceš. Líbej se s kým chceš, choď si s kým chceš. Mě se to už netýká."

„Ale - "

„My dva jsme spolu skončili."

Přeběhl jsem přechod, přestože svítila červená. Některá auta na mě troubila, pár lidí se na mě dívalo nesouhlasným pohledem. Ale to mi v tu chvíli bylo jedno.

Richard se za mnou už nevydal.

Možná, že jen nechtěl přecházet na červenou.
A možná, že si konečně uvědomil, že už je konec.