Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Marcelovy zprávy

Druhá kapitola za dnešek

Možná by si teď o mně mnozí mysleli, že to až moc přeháním, ale já si nemohl pomoct. Martin Richardovi ani nemusel psát nic podstatného, ale už jenom ta skutečnost, že věděl jeho číslo, a že si s ním zřejmě běžně píše, mi moc náladu nezlepšila.

Zbytek jídla jsem si tedy ani moc neužil. A dokonce jsem byl docela rád, když už jsem byl doma, nemusel se přetvařovat a mohl se tvářit tak naštvaně, jak jsem jen mohl.

Rozhodl jsem se, že si na počítači zahraju nějakou hru. Předtím jsem si ale otevřel facebook a všiml si, že mám novou zprávu. Čekal jsem, že bude od kohokoliv. Ale tenhle člověk mi na mysl skutečně nepřišel. Marcel.

Marcel Jelínek: Vím to ;))))

Já: Víš... co?

Marcel Jelínek: Že seš buzna ;))

Já: Fajn...? :D

Marcel Jelínek: Spolehni se na to, že o tom bude do dne vědět celá třída ;)))))

Já: Ještě něco mi řekni

Marcel Jelínek: Buzerante ;)))

Já: Pokračuj dál :)

Marcel Jelínek: Pokud se ti zdálo, že to doteď bylo hrozný, tak se připrav na to, že oproti tomu, co nastane teď, to bude nádherný zážitek ;)))

Já: Ještě něco mi řekni, fakt mě to zajímá

Marcel Jelínek: Jen se směj...

Já: Ne, nesměju se ti, já tě beru naprosto vážně :)

Na tohle mi Marcel už neodepsal. A ano, sice to podle toho, co jsem psal, vypadalo, že je mi spíš pro srandu, ale přeci jen jsem se trochu obával, co si na mě připraví. Moc velké šance jsem mu nedával, nepřipadal mi jako někdo s velkou kreativitou, ale stejně.

Vypl jsem počítač a šel jsem dolů. V obýváku seděla Terka a Jakub. Jakub jedl jogurt a jednou rukou hladil Terku. Sledovali televizi a ani mě nezaregistrovali.

Sedl jsem si vedle nich na pohovku a teprve tehdy si mě Jakub všiml. „Hele, Teri, tvůj... ten, brácha."

„Jé, ahoj Leoši," usmála se na mě Terka.

„Čau."

Dívali jsme se tedy společně na televizi a já konečně zapomněl na všechny ty starosti, co na mě poslední dopou padaly.