Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Florbalový zápas - Část druhá

První kapitola za dnešek
Btw to "část druhá" v názvu neznamená, že je tohle druhá část kapitoly, znamená to, že od této kapitoly začíná něco jako druhý díl celého příběhu.

Byl začátek nového týdne a s ním i den, kdy jsem měl jít na florbalový zápas. Na určené místo jsem dorazil dokonce s předstihem. Měl jsem báječnou náladu, což se nakonec ukázalo i ve hře. Hodněkrát jsem bodoval a Hájek byl jaksepatří nadšenej.

Na konci toho všeho si mě pozval stranou a ještě se pro jistotu rozhlédl okolo, jestli nás někdo neodposlouchává.

„Máš talent, kluku," řekl mi a potom se znovu podíval kolem sebe. „Měl bys ho nějak využít."

„To budu mít jenom následujících pár dní," řekl jsem bezmyšlenkovitě.

Měl jsem za to, že ten krásný pocit z toho, že jsem s Richardem, začne pomalu vyprchávat. Stejně, jako třeba radost z Vánočních dárků.

Ale opak byl pravdou. Ještě měsíc po našem prvním polibku jsem se cítil nádherně. A možná i trochu víc uvolněně. Nejen z toho důvodu, že se blížily prázdniny. Zároveň jsem měl někoho při sobě, díky komu jsem se necítil tak sám. Magda, Patrik, ani žádní jiní přátelé nemohli dokázat tisíci slovy to, co jedním dokázal Richard.

Dost času teď trávím u něj a možná se tam cítím tak nějak víc sám sebou, než doma.

A domov - to je jedna z mála věcí, co mě tíží.

Čím dýl jsem s Richardem, tím víc si uvědomuju, že tohle není žádná pitomá hra. Tohle je skutečnej vztah a dřív nebo později to budu muset oznámit rodičům. Čehož se celkem obávám.

Po zápase jsem šel k Patrikovi, protože jsem mu slíbil, že mu donesu sešit, kterej jsem si od něj půjčil. Možná se mě ptáte, proč mi ho normálně neofotil a neposlal Messengerem fotky, ale on patří k těm lidem, co strašně škrábou a navíc píšou bleší písmena a proto, když jsem viděl, že mi chybí dobrejch pět stránek zápisu, raději jsem si ten sešit půjčil, než abych to hodiny luštil na displeji mobilu.

Kdybych ale tušil, co se u něj stane, nejspíš bych se na to vykašlal...