Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Trable s rodiči

První kapitola za dnešek

Když jsem se od Michala vydal domů, viděl jsem, že jde po chodníku naproti mně Richardův táta. Snažil jsem se dívat kamsi do neurčita před sebe, aby si mě nevšiml. Bohužel mě je asi dost těžký přehlídnout, takže samozřejmě, že si mě všiml.

„Čus chlape," přivítal se se mnou Richardův táta. „Dlouho jsi u nás nebyl."

Zmateně jsem na něj pohlédl. To mu snad Richard nic neřekl?

„Já už nemám důvod," pokrčil jsem rameny.

„Vážně?" optal se překvapeně. „Stalo se něco?"

„Stalo se to, že už s Richardem nejsem."

„O tom mi nic neřekl..." reagoval rozčarovaně.

„No, tak vám to říkám já," pověděl jsem klidně. „Mějte se."

„Ty taky..." zamumlal a šel dál, přičemž ještě nevěřicně zavrtěl hlavou.

Když jsem nad tím později přemýšlel, docela jsem rozuměl tomu, proč se s tím Richard rodičům nesvěřil. Co by jim řekl? "Mami, tati, Leoš se se mnou rozešel, protože jsem ho podváděl Martinem?" Hloupost...

***

Následující dny byly dost náročné. Rodičům tak nějak došlo, že už s Richardem nejsem a dostali děsně skvělý nápad. Neustále se mi nenápadně mezi řečí zmiňovali o různých dcerách svých známých.

„Dneska k nám přijde Renata," usmála se na nás mamka při obědě, „Je to moje spolužačka ze střední," odmlčela se a podívala se na mě: „Má moc hezkou dceru, Dášu, je tak ve tvým věku a určitě byste si rozumněli."

„To je milý," řekl jsem, přestože mi to bylo víceméně jedno.

Když se při návštěvě se ukázalo, že je Dáše dvacet tři, mamka nápadně zrudla a zřejmě ji už opustil zájem nás "dát dohromady".

„Mm, Renato, to jsem nečekala, že je už Dášenka tak velká," pověděla jakoby jen tak mimochodem.

„A proč jsi to nečekala?" zeptala se Renata.

„No, podle tý její fotky, co máš v peněžence, jak jsi mi ji ukazovala..."

„Jo, tohle," mávla rukou Renata. „Prosímtě, ta už je pět let stará a mám ji tam jen proto, že mi tam žádná jiná nepasuje."

„Aha," přikývla mamka rozpačitě a já měl co dělat, abych se nezačal smát.

Po této události už se rodiče nesnažili mi nikoho dohodit. Nedovedete si představit, jak moc jsem za to byl šťastnej.