Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Spory

První kapitola za dnešek

„Takže Leoš..." ušklíbl se tělocvikář a přistoupil ke mně blíž.

„Ty asi nebudeš sportovní typ, co, Leoši," pokračoval a já jen přemýšlel, kam tím míří.

„Takových jako ty jsem už zažil," pověděl a chvíli to vypadalo, jako kdyby si chtěl odplivnout. „Obyčejný slečinky, ne normální zdraví kluci."

Už mi došlo, kam tím míří. Šlo mu o můj vzhled. Dobře, asi nevypadám, jako většina kluků v okolí, ale je to prostě můj styl, který mám rád. Rodina to respektuje, spolužáci s tím nikdy neměli problém a učitelé jakbysmet. Ale Hájek byl nejspíš ta výjimka, se kterou jsem se dřív nebo později zkrátka musel setkat.

Abych to nějak vysvětlil, tak mám vlasy obarvené na modro, mám piercing v nosu a v pravém obočí. Nic víc, nic míň. Ale pro pana Hájka nejspíš důvod pro to, aby se mi vysmíval.

Tělocvikář se na mě podíval pohledem, který se mi ani trochu nelíbil. „Nyní třído budeme šplhat. A protože tady Leoš vyrušoval, půjde jako první."

Slyšel jsem Patrika vedle mě, jak se tiše uchechtl. Věnoval jsem mu jen pohled ty-parchante a vydal se směrem k tyči.

Během několika vteřin jsem byl nahoře, přičemž jsem při šplhu používal jen ruce. Potom jsem se spustil dolů a za potlesku spolužáků šel zpátky.

„Hm," zabručel Hájek, který zjevně čekal, že to nezvládnu a už vůbec ne tak rychle. „Další!"

Jako další šla na řadu Magda, které šplh moc nešel.

„Děvče zlatý, takhle by to nešlo!" pronesl znechuceně Hájek. „To je hrůza, co to tady předvádíš, jdi mi očí!"

Magda měla na krajíčku a on se pořád tvářil tak bezcitně a krutě.

„Přestaňte na ni bejt hnusnej!" vyšlo z mých úst dřív, než jsem si uvědomil, že to asi nebude nejlepší nápad.

„Cos to řekl, ty..?!" vyhekl Hájek. „Já jsem tvůj učitel, tak respektuj, co řeknu!"

„Hm, zvláštní, jak jste se na začátku hodiny nechal slyšet, že v žádným případě nejste učitel a ani se za něj nepovažujete," pronesl jsem klidným hlasem, což ho úplně odzbrojilo.

Bohužel ne na dlouho.

„No, chtěl jsem s váma hrát i nějaký hry, ale díky vašemu spolužákovi na ně můžete po zbytek měsíce zapomenout! Každou hodinu budeme jenom běhat, cvičit na žíněnkách a šplhat. Poděkujte tady Leošovi, který vám to takhle hezky zařídil!"

Po zbytek hodiny jsem se už snažil hlídat, abych ho nijak nenaštval. Naštěstí mi jde tělocvik dost dobře a on mi neměl co vytknout. Bylo na něm vidět, jak moc ho to štve.

Po skončení hodiny jsme se vydali do šaten. Na chodbě mezi holčičími a klučičími šatnami mi kdosi zaklepal na rameno a já se trochu nesvůj otočil s tím, že to bude nejspíš Hájek. Ale byla to Magda. Vděčně se na mě usmála.

„Díky, za to, že ses mě zastal," špitla a objala mě.

V tu chvíli jsem si řekl, že se svých postojů vůči Hájkovi nevzdám. I kdyby se mi kvůli tomu měla zhoršit známka z tělocviku. Chce válku - má ji mít.