První kapitola za dnešek
poznámky: psáno v du formě, takový menší experiment xD potom napište, jak se vám to četlo. Jo a jinak dneska zveřejňuju čtyři části, abychom alespoň trochu dohnali to, když jsem nevydávala.
Leoši... Poslední dobou se toho stalo tolik. Tví rodiče si myslí, že ses změnil, jen Terce se zdá, že jsi pořád stejný. To oni se podle ní změnili. Už se na ně nemůže dívat tak, jako dřív. Chtěla jim ukázat své příběhy, ale teď ví, že kdybych to udělala, nejspíš by ji seřvali. Myslela si, že jsou v pohodě. Teď se cítí dost divně, rozčarovaně, zmateně... a ani si nedovede představit, jak se musíš cítit ty.
Když tví rodiče dneska přišli domů z nákupů a zjistili, že nejsi doma, bylo to strašné. Ne, nezuřili, už si asi zvykli, že ty se na souhlas s každou prkotinou neptáš... Ale bavili se o tobě.
Oni byli v kuchyni a Terka v obýváku, trochu je slyšela. Teď lituje, že si nezavřela dveře.
Potom přišli i za ní a vyptávali se jí na to, jestli má nějakýho kluka. Nejraději by jim odpověděla, že má holku, aby je vytočila. Ne, to myslela jen jako vtip... I když tobě by to asi vtipné nepřišlo.
Pravda je taková, že má kluka. Celkem dlouho to před nimi i tebou tajila. Za to se ti omlouvá, teď už ví, že tobě může věřit nejvíc. Je mu totiž dvacet pět, takže je věkově docela dost od ní. Nakonec jim to pověděla a neměli s tím žádný problém. Za to byla opravdu ráda.
Ale teď zpět k tobě.
Pamatuješ na to, jak jsi jednou jako malý s tátou na zahradě stloukal stůl?
Jak ti dal prkýnko a tys tam zatloukal hřebíky?
Jak jste společně zdobili vánoční stromeček, když byla mamka s tvou sestrou v porodnici? To si Terka nepamatuje, ale našla fotky.
Nerozumí tomu, proč to všechno skončilo kvůli něčemu, za co ani nemůžeš. Je jí z toho smutno.
Jestli ti to udělá radost, pro ni budeš vždy její báječnej starší brácha a vždycky tě bude milovat tak, jak to jen u sourozenců jde. Vždycky při tobě bude stát, Leoši, na to pamatuj.
![](https://img.wattpad.com/cover/126755468-288-k344516.jpg)
ČTEŠ
Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓
Teen Fiction„Promiň, princezno," usměju se smutně na každou, která mi navrhne schůzku. „Ale nejde to." A v duchu vždy dodávám: „Nejde to, protože já čekám na prince." Stále jsem však nenalezl klíč, kterým bych odemkl zámek dveří, jež toužím otevřít. A tak jen d...