Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

První dny v novém

„Máte to tu moc hezký."

„Děkujeme," usmál jsem se na sousedku, mladou pohlednou blondýnku Moniku.

Když se se svým přítelem dozvěděli, že mají nové sousedy, tak na nás zazvonili s tím, že bychom se mohli seznámit.

Nebyli jediní, kdo za náma přišel. Momentálně tu bylo okolo osmi lidí. Michal byl ve své kůži. Předváděl se, vtipkoval a se všemi se bavil, jako kdyby je znal roky. To já jsem seděl na pohovce, snažil se tvářit zůčastněně, ale už jsem si přál, aby ti lidé odešli. Byl jsem unavenej a přetvařovat se mě stálo mnoho sil.

„A jak jste se spolu vlastně seznámili?" pokračovala Monika.

Ohlédl jsem se na Michala. Právě na druhé straně pohovky vyprávěl jakousi historku, přičemž nezapomněl komicky rozhazovat rukama na všechny strany.

„S tím se pojí dost zajímavá historka. Byl jsem s mým bývalým přítelem v baru. On se vybavoval se svým nejspíš stále současným klukem. Tehdy spolu samozřejmě ještě nebyli. Potřeboval jsem se nějak zabavit, a tak jsem navázal řeč s Michalem. A od tý doby se vlastně známe."

Monika přikývla a věnovala mi zářivý úsměv. „Zvláštní první setkání. Ale zase výjimečné."

„To jo," souhlasil jsem.

To, že se můj bývalý přítel následně s tím klukem, se kterým se vybavoval začal líbat, jsem si nechal pro sebe.
To, že jsem ho ten den, co jsem poznal Michala, ztratil, byla pro Moniku nadbytečná informace.
Ví to jen dost málo lidí. A u nich to i zůstane.

-///-

Teprve po týdnu bydlení s Michalem mi začalo v plné síle rozsahu docházet mnoho jeho zlozvyků. Jedním z nich bylo až neuměřený množství různý kosmetiky v koupelně. Zatímco mně stačila jedna přihrádka ve skříňce, on zabral zbytek.

Ta skříňka měla sedm zatracených přihrádek.

Pomalu jsem se nemohl zvedat z vany, aniž bych se nebál, že z ní shodím nějaký z jeho gelů nebo šamponů.

Nikdy dřív mi nedošlo, jak moc má věcí.

„Nevíš, kam zmizel červenej lak?" vyrušil mě z myšlenek Michal. Jeho hlas zněl z právě už zmíněné koupelny.

„Já ti ho určitě nevzal," ušklíbl jsem se. Seděl jsem v obýváku a četl si.

„Musím ho najít. Není můj, půjčil jsem si ho na zkoušku od Moniky. A dneska ho chce vrátit. Co si o mně bude myslet, když jí ho nepřinesu?"

„Že seš zloděj," pověděl jsem naoko vážně. „Kriminálník. A že sis ho nechal pro sebe."

„Ha, ha. Radši se po něm podívej."

„Proč já? Jako kdybych se vyznal v tom tvým nepořádku."

„Nepořádku?" Kde vidíš nějakej nepořádek?"

„Přijde mi, že máš ve všem strašnej chaos."

„Omyl," pověděl Michal a já poznal, že vstoupil do obýváku. „Můj systém uspořádávání věcí je ovšem tak komplikovaný, sofistikovaný a specifický, že ho nedokáže pochopit každý."

„Jinými slovy - seš bordelář."

Přisedl si na pohovku vedle mě a to tak blízko, že jsme se dotýkali.

Chvíli jen tak seděl a koukal se mnou do knihy.

„Už to máš?" zeptal jsem se, když jsem chtěl otočit stránku.

„Co?" zamračil se.

„Jestli to už máš přečtený."

Zasmál se. „Aha. Já to nečetl."

„Tak co v tý knížce hledáš?"

„Nic. Jen se dívám na tvou ruku."

„Považuješ ji za zajímavou?"

„Jistě, Leoši," opáčil Michal vážným tónem. „Tvoje ruka je děsně zajímavá a nehorázně sexy."

„Až tak?"

„Samozřejmě," špitl on. „Hlídej si ji, abych ti jí v noci neuřízl a nevystavil si ji v předsíni."

„Dneska s tebou nespím."