Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Promluva do duše

Druhá kapitola za dnešek

Zaťukal jsem na dveře, který patřily bytu Richardových rodičů. Přišel mi otevřít on.

„Tobě už skončila škola?" zeptal se.

„Ne, ale - "

Zatvářil se najednou tak přísně, až jsem se divil, že zrovna on je toho schopen. „Tohle nemůžeš dělat. Vím, že to já jsem dostal ten nápad, že nepůjdeš do školy, ale já nevěděl, jak jsi na tom se známkama."

„Vždyť i ty jsi nebyl ve škole."

„Protože my máme volno," ušklíbl se.

Skoro mě vtáhl dovnitř do bytu a úšklebek mu ihned zmizel z tváře. Místo něj se tam objevil nejistý výraz. „Myslíš, že mám na tebe špatnej vliv?"

„Ne," odmítl jsem jeho tvrzení. „Já byl takovej odjakživa."

Jen si povzdechl. „Dáš si něco?"

Přikývl jsem a šel si mezitím na jeho pobídnutí sednout na pohovku do obýváku.

Po chvíli Richard přinesl omelety pro sebe i pro mě. Pustili jsme se do jídla. Mezi lahodnými sousty jsme pozorovali televizi, ale to pouze očima, naše smysly byly jinde.

Jen jsem pomyslel na to, že bych rád něco víc, než jen zírání na televizi, a už jsem ucítil jeho ruku na mém rameni. Jeho teplý dech jsem cítil na krku a později nejen dech. Od jemných polibků jsme se nějak dostali k tomu, že byla naše trička hozena na zem, stejně jako rifle.

Richard vzal do ruky složenou deku, která byla položená na kraji pohovky, a přikryl nás ní. Seděl tak nalepený na mně, že jsem cítil jeho nahé tělo.

„Jsem doma," ozvalo se náhle od vchodových dveří a já sebou cukl.

Richard mě objal a zdálo se, že ho příchod jeho mamky vůbec netrápil. „Ahoj!"

Richardova mamka nakoukla do dveří obýváku a když mě spatřila, tak se na mě usmála. „Nazdar kluci. Dáte si něco?"

„Já už dělal omeletu," pověděl Richard. „Takže ne."

Jeho mamka jen s milým výrazem přikývla a odešla pryč.

„Závidím ti tvoji rodinu," povzdechl jsem si a vzpomněl si na to, jak se vyjadřoval můj táta k páru gayů při Výměně manželek.

Pozorně si mě prohlédl a smutně zavrtěl hlavou. „Leoši, takhle se pomalu utrápíš k smrti. Měl bys jim to říct."

„Nevím, jestli to dokážu," špitl jsem a vyslovil tak poprvé nahlas slova, která mi už dlouho dobu vrtala hlavou.

„Dokážeš," mrkl vesele. Opravdu, kde bere tolik pozitivní energie. „Udělej to pro mě..."

„Udělám to pro nás oba," přikývl jsem. „Někdy."

Zamračil se. „Na to zapomeň. Buď teď hned, nebo si třeba urči datum. Ale hlavně to pořád neodkládej!""

„Hm."

„To je všechno, co mi k tomu řekneš?" Richard se zamračil ještě víc, což mě rozesmálo.

„Seš tak vtipnej, když se zlobíš," zasmál jsem se a on na mě zlostně pohlédl. Svalil mě na pohovku a naše obličeje se najednou nacházely tak blízko sebe.

„Štveš mě," sykl a blesklo mu v očích.

„To je mi líto. Ne, počkej... Je mi to jedno," ušklíbl jsem se.

„Uškrtím tě," zasyčel a chvíli to opravdu vypadalo tak, že se k tomu chystá.

Namísto toho mě ale políbil.

Jako kdyby mě ten polibek utvrdil v mém rozhodnutí.

Hned po vysvědčení jim to povím.