Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Jedeme na dovolenou

První kapitola za dnešek

Na následující dva týdny byla naplánovaná rodinná dovolená. Tentokrát jsme nejeli na obyčejnou dovolenou někam do Chorvatska nebo Itálie. Letěli jsme do Vietnamu. Byl to takový z části poznávací zájezd a na druhou část pobytu spíš odpočívací.

Neměli jsme jet jen sami, pojede s náma ještě pár rodin. Setkáme se ale až na letišti. Každopádně jsem doufal, že tam nebudou jen samí důchodci, ale i nějaký lidi v mým věku.

Mé přání se vyplnilo. Tedy z části.

Byl tam jeden kluk, který vypadal na to, že bude přibližně v mém věku.
Jenže to byl Michal.

Stál vedle své mamky, bohatě vyhlížející dámy, která měla kožich, kabelku značky Gucci, blond vlnité vlasy po ramena. výrazné růžové oční stíny a rtěnku. Vypadalo to, že Michal nebude z nejchudší rodiny.

Jakmile mě Michal spatřil, vesele na mě zamával a zatvářil se, jako kdybychom byli nejlepší přátelé.

„Ty ho znáš?" zeptal se táta.

„Ne," zalhal jsem.

Michal vypadal, jako kdyby za mnou chtěl jít, tak jsem se radši zaujatě začal dívat do mobilu. Jenže to pro něj, jak se ukázalo, nebylo žádnou překážkou.

„Leoši, tebe bych tady nečekal," zamával mi před očima rukou. Vystavil tím na obdiv svý nehty, na kterých měl modrý lak.

„No jo," odpověděl jsem velice komunikativně.

„Vypadáš vyčerpaně."

„Fakt?"

„Jo," přikyvoval. „Víš doufám, že budeme mít několika hodinovou přestávku v Dubaji na letišti?"

„Vím."

„Neměl bys bejt vyčerpanej už teď."

„Děláš, jako kdyby to šlo ovlivnit."

„Jde," ušklíbl se. „Jenže to ty nechápeš," dodal a odešel zpátky za svou máti.

Byl jsem fakt zmatený. Co tímhle sleduje?

Nicméně ano, po několika hodinách letu jsme měli přestávku v Dubaji, kde jsme museli čekat na let do Vietnamu.

Zatímco já, Terka a rodiče jsme byli rádi, když jsme si sedli do restaurace, několikrát jsem zahlédl Michala, jak energicky pobíhá po letišti, v ruce velké nákupní tašky od značky Gucci a ještě jedné značky, kterou jsem neznal.

Ten kluk není normální. Tušil jsem, že na tuhle dovolenou s náma pojedou spíš majetnější lidi, ale netušil jsem, že se tady najdou až tak rozhazovačný lidi. Dalším otazníkem pro mě bylo to, že tu byl Michal jen a mamkou. On nemá sourozence ani tátu? Bylo okolo něj tolik věcí, na který bych se ho rád zeptal. Ale nikdy se ho na ně nezeptám, protože mě štve. Opravdu těžká situace.