Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

16. Nejen Magda

Jakmila Magda vešla do třídy, všechny pohledy se stočily směrem k ní. Lehce zrudla a odložila si tašku ke své lavici. Hned poté se vydala ke mně.

„Leoši, musíme si promluvit," pověděla tiše, abych to slyšel jen já.

„Jasně," souhlasil jsem. Nic jiného mi nejspíš ani nezbývalo. A navíc jsem si s ní chtěl taky promluvit.

„Tak pojď na chodbu," špitla.

Vydal jsem se za ní na chodbu. Byla pravda, že tady nás nikdo ze třídy slyšet nemohl.

„Víš, Leoši," začala Magda nervózně. „Já tě mám ráda, ale chci ti říct, že nic víc než ta přátelská láska tam není. Seš prostě dobrý kamarád, co jsem zjistila, je mi s tebou dobře a tak... Ale nic víc. Ta pusa nic neznamenala, dobře?"

„Mám to stejně," usmál jsem se, abych Magdě dodal trochu odvahy. Za tohle jsem jí vážně vděčný. Ani já ji nemiluju.

„Tak to jsem ráda, že jsme si to vyjasnili," pověděla už o poznání méně nervózně.

Potom jsme se oba dva vydali do třídy. Stihli jsme to právě včas: hned, co jsme se posadili, zařinčel zvonek.

Do třídy vstoupila naše třídní učitelka a usmála se na nás. „Než začneme s výukou, chtěla bych vám ještě oznámit, že zítra půjdeme na prohlídku poslední školy v okolí, kde jsme ještě nebyli. Možná vám to pomůže v rozhodování, na jakou školu podat přihlášku."

V hlavě jsem projížděl všechny školy, kde jsme už byli. Byli jsme na místním gymplu, obchodce, potom jsme byli i na tý obchodce, kam se hlásíme my s Patrikem a ještě na lesnický škole.

Jediná škola v okolí, kde jsme ještě nebyli, byla hotelová škola. Škola, na které studoval Richard.

V tu chvíli jsem se cítil opravdu divně. Na jednu stranu jsem byl nadšenej a chtěl jsem ho vidět. A na tu druhou jsem se možnýho setkání strašně obával a doufal, že ho nespatřím a hlavně, že on nespatří mě.