Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Michal - zaháněč smutku na druhou

První kapitola za dnešek

Dnes jsme se z Ho Či Minova města přemístili do Mui Ne. Zatímco tam jsme se chodili dívat hlavně na památky a zajímavá místa, tady budeme většinu času u moře nebo u bazénu, který jsme měli u hotelu.

Všichni byli z toho hotelu i okolí úplně paf, ale já měl dneska mizernou náladu. Proč? Nemohl jsem z hlavy vyhnat Richarda. Zase. Dneska měl totiž narozeniny...

Dospělí se buď opalovali nebo byli u baru. Terka se svou novou kamarádkou byly ve vodě.

Já ležel na lehátku a hlavu i celý zbytek těla měl přikrytý ručníkem. Bylo by to docela příjemný, nebejt těch pitomejch myšlenek.

Najednou jsem ucítil, jak mi někdo pocákal nohy ledovou vodou. Upřímně, byl to fakt šok. Cukl jsem sebou a strhl ze sebe ručník. Přede mnou stál Michal.

„Už jsem si myslel, že seš mrtvej," prohodil, jako kdyby bylo úplně normální po skoro cizích lidech stříkat vodu.

„Nech mě bejt..."

„To nemůžu," zavrtěl odmítavě hlavou. „Tvoje mamka mi teď řekla, že jestli s tebou nechci promluvit. Protože prej celej den nemůžeš strávit takhle."

Kriticky na mě pohlédl a pokračoval: „A já s ní zcela souhlasím."

„Proč bys se mnou měl mluvit zrovna ty? A co ti je sakra do toho, jak trávím svůj čas?"

„Protože jsem dokonalý řečník a je mi do toho hodně, protože si můžu dovolit kecat lidem do života," mrkl na mě a já měl v tu chvíli chuť mu něco omlátit o hlavu.

Škoda, že nejblíž mě byl ručník. To by ho asi moc nebolelo.

„Tak se zvedej, šup," popoháněl mě.

Znaveně jsem se zvedl. „Spokojenej?"

„Ještě ne," ušklíbl se. Přiložil si ukazováček ke spodnímu rtu a zatvářil se zamyšleně. „Mohli bychom se projít po pláži."

„Fajn."

Vydal jsem se s ním tedy směrem k pláži, která byla jen pár metrů od bazénu. Na pláži bylo mnoho mušlí všech barev a vyplavených živočichů. Rozhodně to byl velký rozdíl od pláží v Evropě, kde člověk zahlédne mušli leda tak v obchodech, na pohlednici nebo na talíři.

„Vypadáš smutně," pronesl do ticha Michal.

„Jo? Mám důvod," zamumlal jsem. Ani nevím, proč jsem mu to řekl.

„Svěř se mi," pověděl on.

„Dneska měl narozeniny Richard."

„Měl? On snad umřel?"

„Víš, jak to myslím," zamračil jsem se.

„Nemysli na to," usmál se Michal, jako kdyby to byla ta nejlehčí věc na světě.

„To se lehko řekne."

„Neboj, já tě přivedu na jiný myšlenky," řekl sebevědomě.

Jeho klidná chvíle, kdy působil celkem rozumně a dalo se s ním mluvit, skončila stejně rychle, jako začala. Po těchto slovech mě totiž skoro až dotáhl k bazénu a donutil mě, abych do něj skočil. Chvíle ve vodě byla docela fajn. Následně nám u baru objednal kokosový ořech s brčkem a při pití mi vyprávěl o lidech, co seděli okolo nás. Ne, neznal je, prostě si to vymýšlel, ale jeho historky byly tak vtipný, že jsem se dlouho nedovedl tvářit vážně.

Co jsem si z tohoto dne vzal? Michal není tak špatnej, jak se na první pohled může zdát. Jen má hodně specifickej smysl pro humor... a je to neskutečnej retard.