Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Srpen pokračuje

První kapitola za dnešek

Domů jsem se vydal v celkem dobré náladě. Dal jsem si do uší sluchátka a zaposlouchal se do Back to You od Louise Tomlinsona.

Když jsem šel ale kolem parku, zahlédl jsem něco, co mě minimálně dost vykolejilo. Na lavičce seděl Richard a až nějak moc se měl k černovlasému klukovi, ve kterém jsem poznal Martina. Nevykolejilo mě to ani tak pro to, že bych žárlil, že by mě to bolelo nebo snad tak něco. Asi to bylo až zvláštní, jak moc mi byl Richard ukradený. Každopádně podle toho, jak často mi psal, volal s snažil se se mnou mluvit, bych tedy nečekal, že se tak rychle začne scházet s někým jiným. Byl jsem z toho trochu zmatený. Měl jsem ho asi za někoho jiného, než kým byl.

***

Už den nato mi Michal psal, jestli bychom spolu nemohli něco podniknout. A já neměl důvod nesouhlasit.

Mich Al: Mohl bys jít ke mně domů :-D

Já: Mohl. Kdybych věděl, kde bydlíš.

Mich Al: Já vím, kde bydlíš. :-D Počkej, přijdu za tebou a půjdeme spolu. :-D

Já: Odkud to víš? :D :)

Mich Al: Jsem vševědoucí. ^^

Já: No jasně. -__-

Mich Al: Už se na tebe těším <3 Bude to skvělý den :) Určitě jeden z nejlepších ve tvém životě :-*

Já: ...
Občas netuším, jestli chceš bejt milej anebo mě chceš urazit.

Mich Al: Cože? Jak o tom můžeš vůbec pochybovat? Já tě snad někdy urážel??? :o

Já: Jo.

Mich Al: :(((

Já: :---(

Zavřel jsem chat a šel se dívat na youtube. Narazil jsem totiž na jedno zajímavý video, které jsem nemohl nechat bez povšimnutí.

„Leoši, Terko!" ozvalo se po chvíli ze zdola. Byla to mamka.

Přišli jsme dolů za ní a všimli si, že je i s tátou oblečena v slavnostním.

„Půjdeme do divadla," vysvětlil táta. „Zatím na sebe dejte pozor," řekl, přičemž otevíral hlavní dveře.

Přesně v ten okamžik se za nima vyskytoval Michal, který měl ruku nataženou tak, jako kdyby chtěl zaklepat.

„Á-ahoj," pověděl táta překvapeně, když ho spatřil.

„Ahoj," pozdravil ho na férovku Michal.

Musel jsem se držet, abych se tomu nezačal tlemit.

„Co ty tady?"

„Nic podstatnýho," usmál se Michal.

„No dovol," ozval jsem se já. „Nebuď sprostej."

„Dovolím," ušklíbl se on. „Jdeme?"

Jen jsem přikývl a vydal se za ním ven. Rodiče nás jen mlčky pozorovali a zřejmě stále zpracovávali to, že se jejich syn přátelí s tímhle klukem.