Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Richardovy narozeniny

Čtvrtá kapitola za dnešek

„Jdu pryč," houkl jsem na rodiče. Byla středa odpoledne a blížil se konec července. „Vrátím se zítra."

Už jsem za sebou chtěl zabouchnout dveře, když vtom mi na rameni přistála tátova ruka. Hned za ním stála mamka a měřila si mě pohledem.

„Kam pryč?"

„Moje věc, vaše zbytečný starosti."

„Nebuď drzej!" okřikl mě otec a zamračil se. „Laskavě odpověz normálně, nebo se taky může stát, že tě nikam nepustím."

„Richard slaví narozeniny," řekl jsem stručně.

„Hm, a on je bude slavit až do zítřka, že se vrátíš až pak?" vyzvídal dál.

„Jo," přikývl jsem. Nejsem takový idiot, abych mu řekl pravdu, tedy že večírek končí už v deset večer.

„Nevím, jestli ti mám dovolit u něj přespat," připojila se do rozhovoru mamka. „Ještě se ti něco stane."

„Co by se mi mělo stát?" nechápal jsem.

„Já tomu klukovi jednoduše nevěřím. Co když ti nějak ublíží?"

„Nebude mi dělat nic, co nebudu chtít," namítl jsem a když jsem si uvědomil lehkou dvousmyslnost věty, raději jsem se už opravdu rozloučil a vydal se pryč.

Cestou jsem minul Jakuba a nějaký jeho kámoše, který seděli na lavičce. Přišlo mi na něm něco zvláštního a tak jsem se otočil a ještě jednou se na něj pořádně podíval. Zorničky měl roztažený přes celý oko. Zamával mi a dál si všímal svýho. Netuším, v čem jede a bylo by mi to asi i jedno, kdyby to nebyl kluk mý ségry. Ale teď se mi zdálo, že nejsem schopnej pochopit, proč si ze všech kluků na planetě vybrala zrovna jeho.

S těmito myšlenkami jsem došel až k dobře známýmu paneláku, kde už na mě čekal Richard. Usmál se na mě a pevně mě objal. Pak jsme se společně vydali do klubu, kde se měla oslava chystat.

Cesta za společného hovoru utekla relativně rychle a už jsme stáli před klubem. Vstoupili jsme dovnitř, kde už bylo celkem dost lidí. V hostech jsem letmo zahlédl známý tváře, ale víc jsem je neměl v úmyslu řešit.