Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

10. Proč?

Druhý den ráno jsem vstal jako obvykle. Venku lilo jako z konvce a než jsem se dostal do školy, byl jsem promočený až na kost. Aby toho nebylo málo, učitel nám hned první hodinu dal neohlášenou písemku.

Myslel jsem si, že je to nejhorší za mnou. A přitom to vlastně bylo stále přede mnou.

O velké přestávce se spolu s Patrikem a klukama, co sedí za náma, většinou bavíme o všem možném. Tentokrát s nima však Patrik ani jednou nepromluvil. A ani se mnou. Zkrátka jen seděl a zíral do displeje svýho mobilu. Vyťukával zprávy a svačiny se ani nedotkl. To bylo dost divný. Patrik by nejraději jedl i při hodině a teď svačinu, položenou na své lavici, jen okázale ignoroval.

Když už jsem se ho chtěl zeptat, s kým si to píše, sám se ke mně naklonil a ukázal mi mobil.

V něm byl obrázek nějaký holky. Měla světlý, skoro až bílý vlasy a tmavý dokreslený obočí, který se mi vůbec nelíbilo. Abych jí nekřivdil, jinak byla celkem hezká.

„Kdo to je?" reagoval jsem.

„Moje nová holka," pověděl Patrik hrdým tónem.

„Cože?" zeptal jsem se trochu hloupě.

„Nechtěl jsem to nikomu říkat, dokud to nebude jistý. Ale seznámili jsme se před měsícem, za tu dobu spolu byli čtyřikrát na rande a včera jsem se jí zeptal, jestli to se mnou myslí vážně a chtěla by ten vztah... Napsala mi to sice až dneska, ale sakra, řekla, že jo," vyhrkl Patrik a tvářil se nadmíru potěšeně.

„Aha. Tak to gratuluju," řekl jsem a snažil se znít radostně. Vnímal jsem ale, že můj hlas nezní ani přinejmenším vesele.

„Jmenuje se Nikola a chodí do prváku tady na hotelovku," pokračoval Patrik. „Ale všichni jí říkají Nicki."

Mimoděk jsem si vzpomněl, že na hotelovku chodí i Richard. Ale toho jsem teď neměl náladu řešit. Sice nejsem nadšenej z toho, že mě ignoruje, ale to je hrozná prkotina oproti tomu, co jsem dneska zjistil. Jestli jsem někdy měl u Patrika alespoň jednoprocentní šanci, tak teď nemám absolutně žádnou.

A on mi to bude svými řečmi o Nicki každý den připomínat.