„Promiň, princezno," usměju se smutně na každou, která mi navrhne schůzku. „Ale nejde to."
A v duchu vždy dodávám: „Nejde to, protože já čekám na prince."
Stále jsem však nenalezl klíč, kterým bych odemkl zámek dveří, jež toužím otevřít. A tak jen d...
Vydali jsme se s Richardem do parku. Bylo nádherný počasí. Sedli jsme si na lavičku a já si zakouřil. Richard se netvářil zrovna dvakrát nadšeně, ale nic neříkal.
Vlastně mlčel strašně dlouho a já netušil, jak rozproudit konverzaci.
„Co se - "
„Musím ti - "
Promluvili jsme najednou oba dva najednou. Připadalo mi, že jsem rudej jako ředkvička.
„Začni," obrátil jsem se k Richardovi.
„Musím ti to dát," řekl a začal rozepínat batoh. Vytáhl z něj balíček, který mi následně podal.
Se zaujetím jsem ho začal rozbalovat. Když jsem spatřil, co to je, jen jsem na něj užasle hleděl. Byla to mikina Supreme (viz média). Věděl jsem, že tahle stojí okolo 3.500 korun. Musel se zbláznit.
„To nemůžeš myslet vážně," vydechl jsem. „Děláš si srandu?"
„Chci pro tebe jenom to nejlepší," uculil se Richard, celý spokojený, jak moc mě jeho dárek vyvedl z míry.
„Děkuju," objal jsem ho. Rozumím, že je to pro někoho jen kus látky, ale pro mě je to mnohem víc. Nejen kvůli tomu, že mám rád oblečení. Ale i kvůli tomu, že to byl dárek od něj.
Neskončili jsme jen o objímání. Začali jsme se líbat a mně najednou bylo jedno, že nás může kdokoliv vidět. Co je jim vlastně potom? Lidi, co řeší životy druhých, mě přeci nemusí vůbec zajímat.
Na líbání venku bylo cosi kouzelného. Cítil jsem se před těmi lidmi strašně hrdě. Měl jsem něco, co oni ne (Mikinu Supreme. Ne, vtip...). Richarda. Toho nejmilejšího a nejhezčího kluka pod sluncem. A byl jsem to jen já, jediný člověk na celém světě, kdo ho mohl zasypávat polibky a svou láskou.
A v tento nádhernej okamžik mě muselo vyrušit zvonění mobilu. Byl to Patrik.
„Děje se něco?"
„Kámo, co je s tebou? Vždyť bude za chvíli chemie."
„A?" nechápal jsem, kam tím míří.
„Neříkala ti náhodou učitelka, že jestli z toho testu, co dnes píšeme, nebudeš mít alespoň čtyřku, tak budeš dělat opravky?"
„Sakra," zamračil jsem se a Richard na mě se zaujetím pohlédl.
„Děje se něco?"
„Kromě toho, že nejspíš skončím s pětkou z chemie, vůbec nic."
„Netušil jsem, že máš problémy ve škole," špitl Richard. „Byl hloupý nápad tě z ní vytahovat."
„Naopak, bylo to báječný," usmál jsem se a něžně mu prohrábl jeho blond vlasy. „Ale asi teď budu muset jít."
„Doprovodím tě," nabídl a já přikývl.
Vydali jsme se tedy vstříc školní budově.
Malá osvěta na závěr, když už jsem zmínila Supreme. Ráda bych vám tímhle příběhem i něco předala... Něco fakt podstatnýho.
Lidi, Supreme se vyslovuje SUPRÍM a ne SAPRÍM!!!
Myslete na to. Fakt mě irituje, jak to každej druhej vyslovuje špatně. 😂
A ještě něco. Víte, jak teď blbne wattpad? Stala se jim ještě jedna technická chyba a to velice příznivá chyba. 😂 A sice to, že... ... jsme #2 v teenfikci! ❤️😂 Ty příběhy okolo JSL mají sice víc votes, než má tento příběh přečtení, ale... nevadí. xD 😏👌
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
