Pozvání

2.2K 299 46
                                    

O dva dny později~

„Jsem doma," zvolal jsem, když jsem odemkl dveře a vstoupil do bytu.

Většinou o sobě nedávám vědět tímto způsobem, ale dnes jsem měl nadmíru dobrou náladu.

Po dlouhé době jsem se setkal s Patrikem, mým dobrým kamarádem. Patrik má skoro dvouletýho syna Tadeáše a milou přítelknyni Nikolu, které všichni říkají Nicki. Bylo to moc milé setkání a zlepšilo mi náladu.

Michal mi však stále neodpovídal. Byl snad venku? Říkal mi, že bude doma. Zul jsem si boty a vydal se do kuchyně. Seděl u stolu a prohlížel si nějaký časopis.

„Co to máš?" zeptal jsem se ho a sedl si vedle něj.

„Časopis," zabručel otráveně.

„Je ti něco?" zeptal jsem se ho já.

Když jsem před dvěma hodinama odcházel, ještě tak mrzutej nebyl.

Odložil časopis a pohlédl na mě. „Nic... Jen jsem teď zjistil, že tu bydlí i Richard. To by samo o sobě nebylo tak zničující. Je tu jiná věc, která mi nejde do hlavy."

„A sice?"

„A sice to, že ses s ním bavil a nic jsi mi neřekl."

Zamračil jsem se. „A co bych ti měl říkat?"

„To nevím," dělal Michal hloubavého. „Třeba... Hm... Počkej... Třeba to, že ses s ním bavil...?"

„Proč bych ti to měl říkat? Není to tak trochu moje věc?"

„Jsi můj přítel."

„V tom případě bys mi měl věřit, že byl můj rozhovor s Richardem čistě přátelskej."

Zvláštně se na mě podíval a potom si povzdechl. „Máš pravdu. Promiň. Tak či tak by ale neuškodil obyčejný oznam, že tu žije. Pokud jsi to zjistil brzy, mohli bychom se ještě odstěhovat."

„Proč bysme se měli stěhovat? To jako kvůli Richardovi? Michale, já s ním nemám problém."

„Ale já jo. Nevím, jestli chci žít pod jednou střechou s někým, kdo ti ublížil."

„Už jsme si to dávno vyříkali. Je to v pohodě, vážně."

Zatvářil se, jako kdyby přemýšlel a potom se mu na tváři rozlil spokojený úsměv. „Tak fajn. Přijmeš jako mou omluvu pozvání do restaurace?"

„Ano. I když vzhledem k tomu, jak často tam chodíme, to pomalu ztrácí svý kouzlo."

„Jídlo od někoho jinýho nikdy neztratí svý kouzlo, Leoši," mrkl na mě on a já musel uznat, že má svým způsobem pravdu.

Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓ Kde žijí příběhy. Začni objevovat