Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Setkání

První kapitola za dnešek

Většinou, když mám z něčeho obavy nebo se na něco těším, tak se budím mnohem dřív, než je potřeba. Dnes jsem se ale vzbudil tak pozdě, že jsem se musel vykašlat na snídani, abych vůbec stihl přijít včas. Uháněl jsem, co mi nohy stačily a bohužel mi z kapsy vyklouzl mobil. Spadl na zem, rozbil se displej a jak jsem později zjistil, nešel ani zapnout. To ten den hezky začíná...

Když jsem vstoupil do třídy, přiběhla ke mně spolužačka Adriana a zeptala se mě: „Hele, Leoši, že ty s tou Magdou opravdu něco máš?"

„Proč myslíš?" nechápal jsem.

„No, žes jí na Facebook k fotce napsal, že jí to sluší..."

„Vždyť o nic nejde," řekl jsem a měl nutkání protočit oči. Proč některé holky za obyčejnou pochvalou vidí vždy něco víc?

Šel jsem se posadit do lavice a přesně v tu chvíli, kdy jsem se usadil, zazvonilo a do třídy přišla učitelka. Výuka začala.

***

Dvě hodiny utekly jako voda a přestávka jakbysmet. Potom jsme se vydali na hotelovku. Šel jsem ve dvojici s Patrikem, se kterým jsem se měl cestou konečně čas pobavit. Řekl jsem mu o mém rozbitém mobilu a on mi slíbil, že mi půjčí nový, dokud mi ten starý neopraví.

„Hned zítra ho donesu do školy," řekl mi, když už jsme vstupovali do budovy hotelové školy.

V doprovodu učitelky jsme se porozhlédli po učebnách v prvním patře. V některých se učilo a v některých naopak byli studenti, kteří nám ukazovali, co se ve škole učí.

Najednou k naší skupince přistoupil jakýsi vysoký muž arabského vzhledu s dlouhými vousy a usmál se. „Zdravím vás, žáci, jsem ředitel této školy. Jmenuji se Waseef Nazar. Vzhledem k tomu, že by vás jistě zajímalo, jaké pocity ze studia na této škole mají takzvaní nováčci, prváci, rozhodl jsem se, že si každý z vás může vybrat jednoho prváka, který vás tu ještě jednou provede a řekne vám, jací tu jsou učitelé a podobně. Potom, až vás tu naši studenti provedou, můžete jít domů, mám to s vaší paní učitelkou domluvené."

Ředitel Nazar mávl rukou, abychom šli za ním. Vydali jsme se dlouhou chobou, která vedla do jakési jazykové učebny, potom do druhého ročníku a poslední dveře patřily prvnímu ročníku. Otevřel je a my spatřili krásnou světlou třídu plnou prváků. Seděli v lavicích a zvědavě na nás hleděli, stejně jako my na ně.

„Tak, každý k někomu jděte a on vás tady provede," řekl ředitel Nazar a odešel.

Bez delšího rozmýšlení jsem vešel do třídy. Ostatní spolužáci mě trochu nejistě následovali (s výjimkou Patrika, který se okamžitě vydal k Nicki). Chápal jsem to. Nikoho tam nejspíš neznali, narozdíl ode mě. Mé kroky mířily do zadní lavice, kde seděl modrooký blonďák s brýlemi s černými obroučky.

„Konečně se vidíme," pronesl Richard bez známky ostychu.

A mně došla slova.