Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Přespání u Michala

První kapitola za dnešek

„Nechtěl bys dneska přespat u mě?" zajímal se Michal.

„Jestli s tím naši nebudou mít problém... Přece jenom, zejtra je škola."

„Nemusíme ponocovat," pověděl vážně.

„O čem je pak přespávání, když člověk nemůže ponocovat?"

„Třeba o tom, že trávíš víc času s člověkem, na kterým ti záleží," řekl Michal a chytl mě za ruku.

„V tom případě u tebe přespím moc rád," zamumlal jsem.

On se jen vítězoslavně zazubil a dal mi pusu na tvář.

Stejně mi v tomhle přišel Michal naprosto jiný, než Richard. Když nad tím tak přemýšlím, Richard moc nedával najevo náklonnost slovy. Oproti tomu Michal mi při jakýkoliv příležitosti nezapomněl sdělit nějaký kompliment. Jasně, bylo to trdlo, ale děsně vtipný a milý trdlo.

Mamka s tím, že u Michala přespím, neměla problém. Docela jsem se tomu divil, ale samozřejmě mi její reakce nevadila.

U Michala doma jsme se chvíli dívali na youtube.

„A co ty vůbec posloucháš?" zeptal jsem se ho.

„To je na dlouho," odpověděl a podal mi svůj mobil. „Se mrkni do hudby."

Celkem překvapeně jsem od něj mobil přijal. Ne každý by někomu půjčil svůj mobil. Buď je Michal ještě víc odlišnej, než jsem čekal... anebo pro něj nejsem jen tak někdo.

Ať to bylo tak či onak, jeho důvěra mě potěšila.

Zjistil jsem, že má opravdu pozoruhodný hudební vkus. Měl tam k-pop, j-rock, ale bylo tam i něco od lidí jako Lil Pump, Lil Peep, Logic, Lvcas Dope, Nik Tendo, Zmrd, Robin Zoot... Nechyběla tam ani Miley Cyrus, One Direction, Troye Sivan, Shawn Mendes nebo Justin Bieber... Zdálo se mi, že poslouchá fakt všechno. Nedivil bych se, kdybych tam našel i nějakou songu od Karla Gotta.

„Čumíš, co," zasmál se Michal a jemně mi mobil vytáhl z ruky.

„Už jsem si zvykl, že seš divnej."

„Neříká se divnej," opravil mě on s úsměvem. „Říká se výjimečnej. To mi řekla i mamka, když jsem jí řekl, že jsem gay. Řekla mi: to jsem věděla už dávno, že seš výjimečnej. Seš můj výjimečnej a milovanej syn," Michal se odmlčel a podíval se na mě. „Hned to zní líp, ne? Než divnej..."

„U mě na to mamka reagovala tím, že je všechno v háji. Podle táty nejsem normální. Vlastně momentálně ani nevím, do jaký míry mě berou. Moc se teď nebavíme," pověděl jsem to, co mě už delší dobu tížilo.

Jasně, už to nebylo tak strašný, jako na začátku. Podle mě to ale bylo hlavně z toho důvodu, že jsem se rozešel s Richardem. Nemohl jsem jim s ním venku "dělat ostudu". Kdybych začal chodit s nějakým dalším klukem, nejspíš by se všechno zas vrátilo do starých kolejí.

Michal se na mě šokovaně podíval.

„To jsem netušil. Myslel jsem, že jsou s tím tví rodiče v pohodě."

„To spíš ne."

„To je zlý," odvětil on.

„Neměl bys mě spíš povzbudit nějakou milou lží, než mi říkat bolestivou pravdu?"

Snažil jsem se to odlehčit.

„To sotva," podíval se na mě. „Mám tě až moc rád na to, abych ti lhal."

Ale on musel bejt pořád tak zatraceně vážnej.

„Ugh, kam se ztratila tvoje retardovanost?"

„Promiň," teatrálně si povzdechl. „Nemůžu dělat vtipy a ani být vtipný, když mám před sebou tvůj krásný obličej. Bože, už ti někdo řekl, že seš fakt hezkej?"

„Jo, ty... Dneska nejmíň dvacetkrát."

„A budu ti to říkat do tý doby, dokud si to neuvědomíš. Protože ty seš prostě báječnej kluk, Leoši. Celej svět ti může ležet u nohou. Jenže ty se tomu bráníš. Vykašli se na ty, co tě štvou, mysli taky trochu na sebe. Víš, já totiž chci, abys byl šťastnej. A pokud ti ty moje slova dodají aspoň trochu sebedůvěry a sebevědomí, budu jenom rád."