Když film skončil, Nicki napadlo, že bychom si zahráli flašku. Sedli jsme si tedy do kruhu a Nicki roztočila prázdnou láhev od minerálky. Padlo to na Davida.
„Pravda nebo úkol?"
„Pravda."
„Kolik jsi už měl holek?" ušklíbla se Nicki.
„Dvě," odpověděl bez delšího rozmýšlení David a roztočil flašku. Padlo to na Adrianu, což spustilo Magdin smích.
„Pravda nebo úkol?"
„Úkol."
„Zazpívej kousek nějaký písničky."
Docela nevinný úkol.
Kéž by byl tak nevinný i ten následující.
Adriana zazpívala kousek písničky Sorry od Justina Biebera. Potom roztočila flašku a padlo to na mě.
„Pravda nebo úkol?"
Protože jsem měl strach, že bych dostal podobnou otázku, jako David, zvolil jsem úkol.
„Dej Magdě pusu," řekla Adriana a zahihňala se.
Nemohl jsem se bránit, protože by to Magdu mohlo urazit. Na druhou stranu, vážně jsem se na to necítil.
Naklonil jsem se k Magdě a chtěl jí dát normální dětskou pusu. Ale... řekněme, že se to trochu zvrtlo.
Byla to ona, kdo udělala první krok. Přitáhla mě k sobě a začali jsme se líbat. Já se nijak nebránil a dokonce se mi to líbilo.
Když jsme se od sebe odtáhli, já zmatený a Magda celá rozzářená, ozval se od ostatních jásot a David obdivně zapískal.
„Wow," usmála se Adriana. „Tohle jsem nečekala."
Ani já ne. Proč se mi to líbilo? Proč nemůžu prožít alespoň jeden den bez toho, abych byl zmatený?
Celý zbytek párty jsem byl jako ve snu. Nebyl jsem si jistý už vůbec ničím. A upřímně: byl jsem dost rád, když už párty skončila a já se mohl vydat domů.
ČTEŠ
Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓
Teen Fiction„Promiň, princezno," usměju se smutně na každou, která mi navrhne schůzku. „Ale nejde to." A v duchu vždy dodávám: „Nejde to, protože já čekám na prince." Stále jsem však nenalezl klíč, kterým bych odemkl zámek dveří, jež toužím otevřít. A tak jen d...
