Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Nákupy

Nastal srpen. Venku bylo stále stejně hezky, jako v červenci, ale cítil jsem, že je to už druhá polovina prázdnin.

Michal už od mě už od rána bombardoval dotazy, kdy se vypravíme nakupovat. Přestože máme totiž byt víceméně vybavený, on pořád básnil o nějakých dekoracích a doplňcích, bez kterých by se to prý neobešlo. Mně to bylo celkem jedno, přišlo mi, že náš byt už nic nepotřebuje, ale neprotestoval jsem. Myslím, že by to asi ani nemělo smysl.

Vyrazili jsme hned po obědě. Avšak ani ve čtyři jsme ještě nebyli doma.

„To nutně potřebujeme!" křikl Michal, když několik metrů od nás spatřil v regálu balení plastových brček.

Spěšně došel k regálu, jako kdyby se bál, že mu je někdo vyfoukne a vhodil mi je do košíku, který byl až po okraj plný všelijakých drobností.

„Měli jsme si vzít vozík," zamumlal jsem.

„Říkám ti, že to je zbytečný," mávl rukou Michal. „Nic víc už kupovat nebudeme."

Náhle se mu však rozzářil obličej a potěšeně zvolal: „Á, hele, svíčky!"

Znovu jsem ucítil, jak košík v mé ruce těžkne.

„Michale, tohle neříkám proto, že bych to neunesl... I když by nebylo na škodu, kdyby sis svý nákupy nosil sám. Ale fakt se obávám, že ten košík brzo rupne."

„To je v pohodě," namítl on přesvědčeně.

„Když myslíš..."

Usmál se a vložil mi do košíku sadu korkových podtácků.

V tu chvíli jsem ucítil, jak se váha zboží, na kterou jsem byl navyklý, rapidně zmenšila. Zárověň jsem uslyšel, jak košík spadl na zem.

Vyčítavě jsem na Michala pohlédl.

„Tak i já se můžu zmýlit," pokrčil rameny on. „Možná, že jsi měl pravdu, že by byl vozík lepší."

„No si piš, že jsem měl pravdu..."

V tu chvíli k nám přispěchala jakási baculatá paní středního věku, podle oblečení nejspíš zdejší zaměstnanec.

„Kluci, to si budete muset zaplatit," pověděla, přičemž si celkem překvapeně prohlížela Michala, jako kdyby někoho tak poutavého nikdy neviděla.

On si jejího pohledu všiml a povýšeně se ušklíbl. „Já s tím nehodlám odejít bez zaplacení. Vypadám snad jako zloděj?" zatvářil se uraženě. „Vypadám jako někdo, kdo by neměl pitomou tisícovku, nebo kolik to bude stát?!"

„Měla jsem na mysli ten košík," špitla paní trochu nejistě.

Nedivil jsem se jí. Kdybych Michala neznal, asi by mě jeho výbuch taky vyvedl z míry.

„Jasně, ten taky," mávl rukou on.

Paní jen přikývla a dokonce nám ochotně přispěchala pro vozík.

Když odešla, naklonil jsem se směrem k Michalovi. „Proč jsi k lidem tak zlej? Jen tě upozornila na to, že budeme muset zaplatit ten košík."

„Tos neviděl, jak se na mě dívala?"

„Víš, ona asi nevidí někoho tak výstředního každej den."

„Mohla to dávat míň najevo."

„Měl by ses jí omluvit."

„Já?" zvolal a zabodl si prst do hrudi. „Já se jí mám omlouvat?"

„A mám se jí za tebe snad omluvit já?"

„Ať tě to ani nenapadne," vyhrožoval mi Michal.

Ušklíbl jsem se. „Jestli chceš bejt za arogantního blbečka, tak si jím buď, ale já tě v tom podporovat nebudu..."

Lhostejně pokrčil rameny. „Dělej si co chceš."

Na Michalovi bylo strašně nepochopitelný, jak rychle dokáže měnit své nálady. Jednou ho pobouří jakákoliv drobnost, podruhé je mu všechno jedno.

Vydal jsem se za tou paní, která právě rovnala něco do regálu poblíž kasy.

Když mě spatřila, zatvářila se opět trochu nejistě.

„Jen jsem se vám přišel omluvit za svýho přítele. Rád přehání. Když mi řeknete, kolik stál ten košík, hned vám ho zaplatím."

„Ah, jistě," špitla a jemně se usmála. „Poprosila bych o sto třicet Korun."

Úsměv jsem jí oplatil, aby se necítila tak vyplašeně. Vytáhl jsem peněženku a částku jí zaplatil.

Když jsem se vrátil zpět k Michalovi, zamračil se na mě.

„Co ti vadí?" optal jsem se ho, přestože jsem nejspíš tušil odpověď.

To, co však pověděl, mi mou domněnku vyvrátilo.

„Že seš lepší člověk, než já. Cítím se vedle tebe tak... provinile...?" fascinovaně na mě pohlédl. „Sakra, Leoši, ty máš na mě špatnej vliv!"

„Snad dobrej, ne?"

„No, pro mě to rozhodně nebude dobrý, když se ze mě stane někdo jako ty! Nechci ztratit svou osobnost."

„Tu neztratíš nikdy. Je v tobě zakořeněná navždy. Seš zkaženej až do morku kostí, víš?"

Zatvářil se polichoceně. „To rád slyším."