Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Podivné výhružky

První kapitola za dnešek

Marcel měl vilu v jedné z těch extra bohatých čtvrtí. Ta vila vypadala opravdu dobře. Dokonce bych si troufl říct, že byla jednou z těch úplně nejluxusnějších. Marcel se přesto tvářil docela znuděně, když nás pustil do velké haly plné mramoru.

„Ahoj, zlatíčko," přiběhla za náma okamžitě Marcelova mamka a zářivě se na něj usmála. Pak si všimla mě. „To je tvůj nový kamarád, zlato?"

„Dej si odchod, matko," odsekl Marcel a zamračil se.

„Jistě, zlato," usmála se jeho mamka a odešla pryč.

„Kráva," ulevil si Marcel a mávl na nás rukou, abychom se vydali za ním.

Po schodech z masivního tmavého dřeva jsme se dostali až do jeho pokoje. Jakmile otevřel dveře, měl jsem co dělat, aby mi nespadla čelist. Ten pokoj byl asi pětkrát větší než můj. Měl tam televizi, která byla skoro přes celou stěnu, potom plátno, kde se mohlo promítat, iMac, Macbook a nejnovější Xbox. Na poličkách měl snad milion her a vedle poličky měl dveře do místnosti, kde bylo nejspíš veškeré oblečení.

Chvíli jsme si hráli hry na Xboxu, potom jsme ale skončili. Marcel se na mě zkoumavě podíval a řekl: „Leoši, sám vidíš, jak si žiju. Mám všechno, na co jen pomyslím a ty to můžeš mít taky, když mi pomůžeš."

„S čím?" optal jsem se zmateně.

„Vím, že jsi do třídy chodil s tou blondýnou... Markétou."

„Magdou," opravil jsem ho automaticky.

„To máš jedno," mávl rukou. „Líbí se mi. Dej mi na ni číslo a až se s ní budeš bavit, zmiň mě a to, jak na tom jsem," rozkázal mi. „Musím ji mít."

Jeho slova mě celkem naštvala. Nejen, že mi začal rozkazovat, ale navíc bral Magdu nejspíš jen jako nějakou věc.

„Tak co, plácneme si?" pokračoval Marcel a zvedl dlaň.

„Ne," odpověděl jsem a neplácl si s ním. „Už půjdu."

Bez čekání na reakci jsem se vydal pryč z pokoje. Marcel za mnou rázně vyšel a zamračil se. „Ještě tě to bude mrzet, Leoši."

„Hm, jasně," přikývl jsem.

„Udělám ti ze života peklo," hrozil mi. „Mně se neodmítá!"

„No jo," ušklíbl jsem se nezúčastněně a opustil vilu.

Šel jsem domů. Marcel se sice dost snažil působit hrozivě, ale já mu to nevěřil. Byl jsem si jistý, že jsou to jen prázdná slova.