Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Shrnutí prázdnin

Čtvrtá kapitola za dnešek

Zbytek července a velká část srpna utekla ještě rychleji, než jsem čekal. Většinu času jsem trávil s Richardem, občas jsem někam zašel s Patrikem nebo Magdou. Prostě pohoda. Na konci srpna, kdy jsem už měl plnou hlavu školy, mi Richard konečně objasnil, o čem se s Martinem bavil na párty a co je tedy to tajemství, který pro mě má.

„Už můžeš."

Otevřel jsem oči a před sebou spatřil dvě vstupenky do aquaparku. Richard na mě s zatajeným dechem hleděl a čekal na mou reakci.

„Děláš si srandu?"

„Co-cože?" vysoukal ze sebe a překvapeně se na mě zamračil.

Když jsem to uviděl, už jsem ho nechtěl déle trápit. Svůj nemilý výraz jsem rázem změnil a nadšený. „Je to fantastický," zasmál jsem se.

„Seš hroznej..."

„Já vím," ušklíbl jsem se a políbil ho.

***

Protože jsem si byl téměř jistý, že kdybych rodičům řekl pravdu, tak by mi to nedovolili, požádal jsem o pomoc Patrika. Naštěstí situaci pochopil dost rychle. Kdyby mu naši volali, byl jsem zkrátka oficiálně u něj.

Cesta do aquaparku utekla dost rychle. Jeli jsme busem, seděli vedle sebe a každý měl v uchu jedno sluchátko. Poslouchali jsme jeho hudbu i tu mou. Upřímně, některý skladby, co měl v mobilu, mi přišly naprosto příšerný. Ale stejný pocity měl on sám nejspíš občas i u mě. Přesto jsme je takhle poslouchali až do konce cesty, protože na tom přeci jen bylo něco fascinujícího a osobního... Mnoho těch písniček na dlouhou dobu nevyženu z hlavy.

***

„Můžu?" zakřičel Richard, abych ho přes šum vody a ostatních návštěvníků aquaparku slyšel.

„Ne," zakřičel jsem nazpět.

On se však jen ušklíbl a strčil do kruhu, na kterém jsem seděl.

„Ty zmetku!" vykřikl jsem, až se to odráželo od stěn tobogánu.

Projížděl jsem tunelem, který zářil všemi barvami. Jak jsem zrychloval, tančily okolo mě a v tu chvíli jsem byl opravdu šťastnej. Věděl jsem, že jakmile budu na konci, Richard pojede za mnou. Ostatně jako vždy. Nikdy mě nenechá samotnýho.