11. Nálada na bodu mrazu

3.8K 471 39
                                    

Velká přestávka byla teprve v půlce a já už si přál, aby byla hodina. Možná bych potom přišel na jiný myšlenky. Svačil jsem, ačkoliv jsem na jídlo neměl ani trochu chuť, ale nejspíš by bylo nápadný, kdybych jen tak seděl a zíral před sebe.

I když jsem věděl, že je vztah mě a Patrika dost nemožnej, byl jsem nějak víc v pohodě, když byl nezadanej. Cítil jsem se asi tak nějak, jak se cítí fanynky nějakýho slavnýho zpěváka, který si najde lásku. Ačkoliv tuší, že nemají šanci, tak na tu holku žárlí a i když mají dotyčnýho zpěváka rády, nejsou z toho moc nadšený.

Pro mě byl Patrik ten zpěvák, Nicki byla jeho láska a já byl hloupou fanynkou, která naivně doufala v něco nemožného.

Z přemýšlení mě vyrušila až Magda, která si vzala volnou židli z lavice před námi, otočila ji a sedla si naproti mně.

„Tak co, Leoši, jak je?"

„Jde to," pověděl jsem jen mrzutě. Bylo mi Magdy docela líto. Tak moc se snažila a já se k ní ani nedokázal chovat slušně. Ale pochopte to, ta věc s Patrikem mě opravdu zasáhla.

„Víš, jenom mě napadlo, jestli bys nechtěl přijít v neděli na oslavu mých narozenin."

„Přijdu moc rád," usmál jsem se.

Po škole jsem se tedy vydal do knihkupectví, kde bych Magdě mohl vybrat nějaký dárek. Musel jsem ho sehnat dnes, protože zítra už byla sobota a nejspíš by bylo zavřeno. Hned ve výloze mě zaujala kniha, která se nazývala Deník malého poseroutky. Nebyl to ten první díl, nebo nějaký starší, ale jiný, úplně nový. Pamatuju si, že když měla Magda ve třídě přečíst nějakou knihu z čtenářskýho deníku, mluvila přesně o týhle sérii knih. Bez delšího přemýšlení jsem ji tedy koupil a vydal se domů.

Doma jsem se svalil na gauč a tam vlastně strávil zbytek dne. Neměl jsem absolutně na nic náladu.

Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓ Kde žijí příběhy. Začni objevovat