Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Čekaní

Druhá kapitola za dnešek

Dnes jsem si s Richardem po dlouhé době psal a znovu mi navrhl, že bychom se mohli sejít. Tentokrát jsem to přijal. Hned po škole jsem se vydal naproti hotelovce.

Končil o trochu později a já slíbil, že na něj počkám. Opřel jsem se o zeď školy a čekal.

„Hej, kdo seš?" řekl někdo a já se v tu chvíli otočil směrem ke zvuku. Ani jsem si nevšiml, že nedaleko ode mě byli opření dva kluci v černých mikinách, kteří kouřili.

„Stejně mě neznáte, tak co to jméno změní," zasmál jsem se. „Ale tak jo, jsem Leoš."

„A co tady děláš, Leoši?" zeptal se zrzek.

„Čekám."

„Na koho?" optal se druhý kluk, nejspíš romského původu.

„Na kamaráda."

„Jak se jmenuje?" pokračoval zrzek.

Ani jsem nevěděl, proč jim to všechno říkám, asi jen proto, abych zabil nudu.

„Richard Černý.

„S tím chodíme do třídy, kamaráde," pověděl Rom. „Ty seš jeho kluk?"

„Ne. Jsme jenom přátelé, říkal jsem to," pověděl jsem a cítil se dost dobře z toho, že ti dva kluci očividně neměli nic proti gayům.

„Chceš cígo?" optal se mě zrzek.

„Klidně," kývl jsem.

Sice nejsem kuřák, pochybuju o tom, že se se svou spotřebou cigaret (krabička tak na čtvrt roku, někdy i na delší dobu), můžu nazývat kuřákem, ale být jen tak opřený o zeď a nic nedělat, mi přišlo celkem divný.

***

Chvíli jsme si spolu ještě povídali a potom za námi přišel někdo, koho jsem tu ani přinejmenším nečekal. Patrik.

„Nazdar, volové," pozdravil zrzka a Roma a potom svůj pohled obrátil ke mně. „Leoši, co ty tady?"

„Čekám na jednoho kámoše."

„Já zas na Nicki," uchechtl se Patrik.

Do hovoru se tedy připojil i Patrik. Dozvěděl jsem se, že se ten zrzek jmenuje Ondra a ten Rom se jmenoval Dominik.

Po chvíli přišla Nicki a vzápětí i Richard. Zatímco Nicki s Patrikem s klukama ještě zůstali, já a Richard jsme se vydali pryč.

„Smrdíš," konstatoval Richard po chvíli mlčení.

„Dík."

„S mým minulým klukem jsem se rozešel mimo jiný z toho důvodu, že byl strašnej závislák na cigarety."

„Tak ale my spolu nechodíme," jemně jsem se usmál, protože mi Richardova nabručenost přišla vtipná.

Ohlédl jsem se za Dominikem, Ondrou, Patrikem a Nicki, kteří ačkoliv byli daleko, tak jsem nechtěl, aby nic z našeho rozhovoru slyšeli. Bohužel jsem se ohlédl zrovna ve chvíli, kdy se spolu Patrik a Nicki líbali.

Udivilo mě, že mi to už vlastně tolik nevadilo. Skoro, jako kdyby už pro mě byl Patrik minulostí.