Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Michalovo příjmení

První kapitola za dnešek

Michal se příjmením jmenoval Jelínek. Naprosto stejně, jako Marcel. Ten pitomej kluk, kvůli kterýmu přestupuju.

V tu chvíli mi to všechno v hlavě seplo. Když jsem byl u Marcela, jeho mamka byla dost mladá. Zatímco Michalova mamka byla dáma středního věku.

Žila snad sama se synem proto, že by ji pan Jelínek vyměnil za mladší ženu?

A byli snad Marcel a Michal bratři?

Možná proto se Marcel choval ke svý mladý nevlastní matce tak husně...

***

„Ahoj, zlatíčko," přiběhla za náma okamžitě Marcelova mamka a zářivě se na něj usmála. Pak si všimla mě. „To je tvůj nový kamarád, zlato?"

„Dej si odchod, matko," odsekl Marcel a zamračil se.

„Jistě, zlato," usmála se jeho mamka a odešla pryč.

„Kráva," ulevil si Marcel a mávl na nás rukou, abychom se vydali za ním.

***

Začalo mi hlasitě bušet srdce. To značilo, že jsem potřeboval vědět pravdu.

Okamžitě jsem zazvonil.

„Copak, zapomněl sis něco?" otevřel mi po chvíli překvapeně Michal.

„Musím se tě na něco zeptat," řekl jsem.

Rozzářily se mu oči a s úsměvem mě vyzval ke slovu. Asi čekal trochu jinou otázku, než tu, co jsem se chystal vyslovit.

„Ty seš příbuznej s Marcelem Jelínkem?"

„Co-cože? Proč se mě na to ptáš?"

„Tak seš nebo ne?"

„Jsem," pověděl nakonec. „Ale není to nic, na co bych byl dvakrát hrdej. Nevycházíme spolu moc dobře."

„A on je tvůj...?"

„Nevlastní brácha," usmál se smutně Michal.

Bylo na něm vidět, že jsem otevřel téma, který mělo zůstat zavřený.

„Promiň," dostal jsem ze sebe. „Tak teď už opravdu půjdu."

Věnoval jsem Michalovi poslední pohled a chtěl jsem odejít. Ale něco v jeho výrazu mi to nedovolovalo.

Upřímně: Když jsem ho viděl, vůbec se mi teď nechtělo odejít.

„Nebo nebude vadit, když tu ještě chvíli zůstanu?" zeptal jsem se tedy.

„Ne," usmál se Michal.

I přes ten úsměv na něm bylo vidět, že se trápí. Byla to jen moje vina. Musím ho nějak rozveselit...

Díky moc za 50K přečtení ❤️