Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Co se jinak ještě stalo

Druhá kapitola za dnešek

Když jsem se vrátil domů ze školy, tak jsem už od dveří zaslechl kromě hlasů rodičů a Terky i hlasy Zuzany, tety a strejdy. S tím, že je jen pozdravím, jsem vstoupil do obýváku, odkud se ozvývaly. Upřímně? Byl jsem dost v šoku, když jsem spatřil Zuzanu. Vypadala hodně jinak. Za tu dobu, co jsem jí neviděl, celkem zhubla. Měl jsem z toho za ni radost, protože teď vypadala o dost líp.

„Jé, ahoj Leoši," pozdravila mě sestřenice, když mě spatřila.

„Čau," usmál jsem se a rozhodl se, že tu nakonec chvíli budu.

Posadil jsem se na pohovku vedle Terky.

„Jak ti to jde na střední?" optala se mě teta.

„Dobrý," odvětil jsem, přestože jsem mírně pochyboval o tom, že by se mý počínání na střední škole dalo nazvat dobrým.

„A co, máš ve třídě nějaký hezký holky?" mrkl na mě strejda.

„Hm," zabručel jsem inteligentně a usoudil, že je nejvyšší čas se odsud odebrat.

Vydal jsem se do svého pokoje. Tam jsem se svalil na postel a chvíli byl na mobilu. Nebylo pro mě překvapením, když mi přišla další zpráva od Marcela.

Marcel Jelínek: Dneska jsi měl štěstí ;))) výjimečně

Neměl jsem náladu nad tím ani přemýšlet a ani mu odepisovat. Místo toho jsem napsal Magdě, jestli nemá čas. Odepsala, že má. A tak jsme se vydali do parku. Barevný listí nám padalo pod nohy a horká čokoláda, kterou jsme si objednali u stánku, aspoň trochu kompenzovala fakt, že už nebylo tak teplo.

„Co ty a Richard?" zeptala se mě zničeho nic blondýnka.

„Dobrý," odvětil jsem jednoslovně, čímž jsem dával najevo, že se o tom nechci víc bavit.

To však Magda nepochopila a dál se vyptávala: „Neříkáš to moc nadšeně. Stalo se něco?"

Přemýšlel jsem o tom, jestli jí mám říct o Martinovi, který sice s Richardem nic nemá, ale dost mě štve, když je přítomný v jeho blízkosti... Nakonec jsem si to nechal pro sebe. Sám jsem tušil, že o nic nejde...