Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Hřbitov a panelák

První kapitola za dnešek

S Richardem jsme se vydali až daleko za město. Šel jsem tam, kam směřovaly jeho kroky, proto mě překvapilo, když jsme se náhle ocitli na starém hřbitově. Procházeli jsme mezi hroby, až jsme došli k hrobu, na kterém bylo napsané jméno Vojtěch Černý.

To je můj děda," řekl Richard jakoby lhostejně. „Skvělej chlap."

Následně vytáhl z hřbitovní lampy svíčku, vyndal z batohu novou a zapálil ji.

Potom se bez jakýchkoliv slov vydal pryč a mně nezbylo nic jiného, než ho následovat. Seděl na kraji chodníku a vypadal opravdu nešťastně.

„Neměl jsem sem chodit," pověděl tiše. „Není to tak dávno, co se to stalo."

V tu chvíli jsem popravdě netušil, jak se zachovat. Nakonec jsem usoudil, že Richard nepatří k těm lidem, kteří nemají rádi, když je v takových náladách někdo vyrušuje a poplácal jsem ho konejšivě po zádech.

On se ke mně jen přitulil jako nějaké malé děcko a v tu chvíli mi přišlo, že jím opravdu je. Zvláštní, že zrovna on je z nás dvou ten starší.

Po chvíli se ode mě Richard odtáhl. „Díky."

„Za co?"

„Za podporu."

„To nic," pověděl jsem. „Kam půjdeme teď?"

„Mohli bysme ke mně domů," navrhl Richard a já přikývl.

Byl jsem docela zvědavý na jeho rodiče a na to, jak se k němu budou chovat. Vím, že to zní možná hloupě a zbytečně, ale pro mě bylo celkem podstatné to vědět.

Richard bydlel s rodiči v malém paneláku na kraji města. Bydleli ve druhém patře, takže jsme nejeli výtahem.

Když Richard otevřel dveře, téměř okamžitě k němu přicupitala malá blonďatá holčička a modrýma očima, která byla podle výrazu v obličeji jeho věrnou kopií.

„Líša je tady," zasmála se a objala svého bratra kolem nohou, protože výš nedosáhla.

„No nazdar, princezno," usmál se na ni Richard a ona se zahihňala.

„Kdopak se to uráčil přijít?" ozval se další hlas. Vzhlédl jsem před sebe a v chodbě stála jakási dívka, zřejmě Richardova sestra. Měla modré oči a obarvené rudé dlouhé vlasy. Na rtech měla stejně rudou rtěnku.

„Čau, mami," pozdravil dotyčnou Richard. „Tohle je Leoš," řekl a ukázal na mě.

„Ráda tě poznávám, Leoši," řekla Richardova máti upřímně.

„Myslel jsem si, že jste Richardova ségra," pověděl jsem a ona se zasmála.

„No, je pravda, že jsem Ríšu čekala celkem brzo, to je fakt, ale zase nemusíš přehánět. Pojďte kluci do obýváku, přinesu vám zmrzlinovej pohár a pokecáme."