Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Mámy už jsou holt takové

Druhá kapitola za dnešek

Byl večer. Právě jsme se vrátili z restaurace a byli na pokoji. Ležel jsem v posteli a četl Terčinu Larry fanfikci, kterou psala na Wattpad. Zajímal ji totiž můj názor a já ji jako správný starší bratr nemohl zklamat.

Trochu mě při čtení však rušili rodiče, kteří se věnovali pomlouvání ostatních členů naší cestovatelský skupiny.

„Ta Gábina je ale hrozně rozhazovačná," pronesla mamka a pohoršeně zamlaskala. „A když mi řekla, kolik peněz dává tomu svýmu synáčkovi... O tom se může obyčejným smrtelníkům jenom zdát."

Stále jsem zíral do mobilu, ale nečetl jsem. Tenhle rozhovor začíná být zajímavý.

„O to víc nechápu, proč jsi po tom zbohatlíkovi chtěla, aby se šel bavit s Leošem. Ještě nám z něho udělá stejnýho snoba, jako je on sám. A kdo mu pak vysvětlí, že mu nebudeme dávat tisíce měsíčně?" táta si nesouhlasně odfrkl.

„Já to chápu, že mi nemůžete dávat tisíce měsíčně," zapojil jsem se do rozhovoru.

Mamka se na mě usmála. „No jo, Leoši, ty víš jak nám udělat - "

„Ale menší zvýšení kapesnýho by taky neuškodilo," pokračoval jsem.

„Sakra, kluku," zamručel táta. „Na co ty peníze vůbec potřebuješ? Fetuješ snad?"

„Ne, ale je mi sedmnáct. Mám prostě... víc potřeb."

„Jasně, jenže tobě dát třeba pět tisíc, tak se domů vrátíš s předraženýma hadrama nějaký pitomý značky, kterou stejně vyrábí v Číně."

„Lepší, než kdybych fetoval, ne?"

„Víš co?" povzdechl si táta rezignovaně. „Seženu ti u jednoho známýho brigádu."

„Dobře," souhlasil jsem spokojeně.

***

Den nato jsme se měli za tři dny vydat na výlet k jedné velké soše ležícího Buddhy. Na to jsem se dost těšil. Bohužel ten výlet už nebyl v ceně a rodiče zjistili, že by jim nevycházely peníze.

Už jsem si myslel, že se tam nepodívám, což by mě fakt mrzelo, protože mě to hodně zajímalo.

„Takže vy nepojedete?" ujišťovala se ještě Michalova mamka Gábina, která to následně chtěla přetlumočit naší průvodkyni, která měla zařídit objednávku.

„Ne," usmála se falešně máti. „Uděláme si radši hezký den u bazénu. Tak to bude lepší, že jo?" obrátila se na nás. Asi před Gábinou nechtěla zmiňovat, že by nám na to už nezbyly peníze.

Asi jsem se netvářil moc nadšeně, protože na mě Gábina pohlédla a řekla: „Nu, Leoš by možná radši jel s náma. Máme tě vzít s sebou?"

Mamka mě probodla pohledem, který říkal, že bych si měl sakra rozmyslet, co vypustím z pusy.

„Jasně, rád pojedu," usmál jsem se.

„Tak to ne, zlato," řekla falešným milým tónem máti. „Nebudeme tady nikomu přidělávat starosti."

„Ale to vůbec není starost, Leoš je fantastickej kluk, ráda se ho na ten den ujmu," pronesla Gábina vesele.

„Hm. Tak dobrá, no," souhlasila moje mamka naoko.

Jenže já už teď věděl, že to pořádně odnesu. Možná ne dnes, možná ne zítra. Ale jednou mi to pěkně vyčte. Mámy už jsou holt takové.