Jmenoval se Leoš (LGBT) ✓

Den s přáteli

Druhá kapitola za dnešek

Dny pomalu plynuly a s ním i můj život. Zdálo se, že se všechno vrací do normálu. Už jsem měl za sebou ten počáteční pocit zklamání, a navíc, když jsem o tom víc přemýšlel, nemám důvod být smutný. To já jsem to skončil a ano, měl jsem k tomu důvod. Neměl bych si nic vyčítat.

Dnes bylo venku fakt hezky. A já, abych se odreagoval, jsem zavolal Patrikovi, jestli by nechtěl něco podniknout. Řekl mi, že se chystá navštívit Nicki, ale že klidně můžu jít s ním. A tak jsem šel.

„Čau. Jak je?" zeptal se mě Patrik, když mi otevíral dveře. Vypadal teď dost jinak. Nechával si narůst vousy a kupodivu je už měl dost hustý. Byl jsem rád, že nepatřím k těm klukům, kteří by měli rádi vousy, protože bych čekal pravděpodobně dost dlouho. Mně totiž vůbec nerostou, ale ani mi to nevadí.

„Jde to," odpověděl jsem. Sice jsem se už měl i líp, ale nechtěl jsem to s ním rozebírat.

Chvíli jsme si hráli jednu novou hru, kterou si Patrik koupil na Xbox. Potom jsme se vydali do parku. Tam seděla na lavičce Nicki a chovala v náručí Tadeáše. Vypadala celkem unaveně, ale šťastně.

„Jé, ahoj kluci," usmála se na nás. Potom se podívala na mě a zeptala se: „Chtěl by sis ho pochovat?"

Ne, nechtěl. Bojím se, že mi spadne a roztříští se na milion kousků. Kromě toho mám strach, že jakmile mi ho podáš, začne řvát.

„Jasně," přikývl jsem.

Sakra, zaklelo moje podvědomí.

Nicki mi podala Tadeáše do rukou. Podivil jsem se, že je docela těžkej. Čekal jsem, že bude podstatně lehčí. Překvapivě se nerozbrečel. Přitulil se ke mně a tvářil se docela šťastně.

„Má tě rád," zajásala Nicki.

I tak jsem jí ho zase hned vrátil. Je mnoho věcí, ve kterých se cítím jistější, než v chování dětí.

Povídali jsme si a procházeli se spolu asi půl hodiny. Potom se Nicki s Patrikem vydali k Nicki a tak jsem se rozhodl, že už půjdu. Když jsem se vracel domů, potkal jsem cestou Magdu. Jakmile mě spatřila, rozzářily se jí oči a vydala se mým směrem.

Pozdravili jsme se a ona se mi svěřila s tím, že chtěla jít nakoupit.

„Nešel bys prosím se mnou?" žadonila.

Nemohl jsem ji odmítnout. I když to znamenalo, že budu zase pěkně dlouho bez peněz. Ne, Magda neutrácela mé peníze, ale já když někam jdu s někým, kdo chce nakupovat, nedokážu se jen dívat. A je mi jedno, jestli jde nakupovat oblečení, knížky nebo jídlo.

Nakonec to byl celkem příjemně strávený den. Po nákupech jsme si sedli do kavárny a povídali si. Magda byla mimochodem první člověk, kterému jsem se svěřil s rozchodem s Richardem. A když jsem jí to říkal, překvapilo mě, jak klidně o tom už dokážu mluvit.