Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXXI-

Jungkook se skoro celý trénink díval na Halsey a občas sjel pohledem na Jimina, když si náhodou vybavil, co ta černovlasá žena minulou noc dělala. Až když se podíval na hodinky a zjistil, že za půl hodiny bude muset kvůli semináři z teorie multimédií odejít, vzpomněl si, že je tu vlastně kvůli Hoseokovi. Jakmile tedy skončila písnička a oni měli krátkou pauzu, zvedl se rychle z lavičky a vydal se za ním.

Hoseok ho ignoroval, zatímco na něj mluvil. Díval se přímo před sebe, trochu do země, aby se omylem nesetkal s cizím pohledem, a kousal se do tváře.

„Hoseoku? Vnímáš mě?" zatřepal s ním Jungkook, protože měl pocit, že mluví do zdi.

„Hm?" Konečně se koukl jeho směrem, ale ne na dlouho. Vypadal, že nejeví nejmenší zájem se s ním bavit, ale ve skutečnosti se cítil ublíženě.

„Stalo se něco?" zeptal se třešňovlásek. Posadil se na zem vedle Hoseoka a celého ho otočil směrem k sobě. Podlaha hezky klouzala, takže to ani nebylo tak těžké.

„Máš blbý boty," poznamenal Hobi, když si všiml podrážek bot druhého muže. Právě kvůli kluzké podlaze by mu plochá podrážka snadno při tanci ujela a on by si pořádně natloukl.

„Co?" Jungkook se zmateně zadíval na špičky svých ošuntělých vansek. Ještě nebyla taková zima, aby se jich vzdal a přešel k zimní obuvi. Nohy mu mrzly jen občas.

„Udělal bys jeden taneční krok a byl bys na zemi," pokrčil rameny. Očima propaloval kromě jeho bot i své boty a smítko na podlaze. Prsty klepal po linoleu.

„Aha, no já netancuju, tak nepotřebuju taneční boty, ne?" zamračil se. „Vypadáš nějak nesvůj. Vážně se nic neděje?"

„Hm."

„Hm?" mladší si povzdech a přisunul se k Hoseokovi o něco blíž. Položil mu ruku na spocená záda a něžně ho pohladil. „Víš, že mi můžeš říct, kdyby se něco dělo, že? To, co se stalo mezi námi, na tom nic nemění. Je to kvůli tomu?"

„Ne," pověděl Hobi neurčitě a zvedl se na nohy bez dalšího slova. Bylo mu špatně. Jednak z toho, jak moc na něj vyvíjely tlak emoce, které se snažil potlačit, ale nešlo mu to - bylo to jako bojovat proti bouřce. Také z toho, že málem zapomněl, kolik energie se u tance dá vytančit. Navíc se začal cítil až příliš provinile kvůli tomu včerejšímu polibku, na který se snažil nemyslet, ale pronásledoval ho.

„Kam jdeš?" chytil ho za ruku a otočil ho k sobě. „Když to není kvůli tomu, tak o co jde? Neříkej, že o nic."

„Se napít." Jeho zvyk odpovídat jen na část věty, která se mu hodila, Jungkooka trochu štvala.

„Udělal jsem něco, Hobi?"

„Ne, proč bys něco měl dělat?" odvětil, když se napil ze své lahve a obrátil se k němu zpět čelem. „Jen..." Nedokázal mu jen tak vpálit do obličeje, že mu krade Jimina a že mu Jimin krade jeho a že navždy zůstane sám, protože Taehyung se ukradl sám.

„Jen?" pobídl ho Jungkook. Pokusil se ho povzbudit slabým úsměvem. Stiskl mu přátelsky ruku. On se reflexivně vytrhl a obejmul se pažemi kolem těla.

„Jen jsem chtěl, abys zůstal i kvůli mně," zamumlal téměř nesrozumitelně. Cítil, jak se mu do očí hrnou slzy. Zamlženým pohledem vyhledal východ, ale nohy - jako by odmítly spolupracovat - se ani nepohnuly. Místo toho vzlykl a pod náporem směsi špatných pocitů se potichu rozbrečel.

Vtom se vedle nich objevila Jiminovova blonďatá kštice. Šokovaně těkl očima z Hobiho na Jungkooka, který vypadal hodně zaskočeně a starostlivě krčil obočí.