Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXVIII-

Byl nedělní podvečer, sedmnáctého listopadu. Venku foukal studený větřík, ale stejně tenhle den patřil mezi nejteplejší za poslední dny. Yoongi seděl v restauraci a nervózně těkal pohledem na hodinky, které mu Seokjin půjčil. Jak zjistil, jeho spolubydlící byl poblázněný nejen do oblečení, ale i do doplňků. Nepřekvapilo ho tedy, když zjistil, že hodinky má troje, protože nemohl riskovat, že by se mu nehodily k oblečení. Vlastně Yoongiho oblékl kompletně celého.

Na místo setkání přišel pro jistotu o dvacet minut dřív, než bylo dohodnuto, protože se bál, že po cestě zabloudí, nebo mu ujede metro, kterým musel kousek popojet, protože jeho večerní schůzka - rande - se konala trochu zruky.

Konečně nadešel ten den, kdy přišla řeč na slíbené rande, i když bylo myšlené spíše ze srandy. Nebo alespoň tak to myslel Namjoon. Dohoda zněla jasně - když se mu nepodaří ulovit Jina, půjde na rande s Yoongim. A protože s Jinem to po jejich pohlavním styku v jiném než přátelském duchu nemělo budoucnost, domluvil se s Yoongim, aby s ním opravdu ven vyrazil.

Joon to měl dobře naplánované, trochu klasicky a klišoidně, ale chtěl, aby starší zažil něco pěkného a osvědčeného. Proto už kvapným krokem mířil do restaurace, kde se měli sejít. Namjoon by ho byl i vyzvednul autem u Jinova bytu, avšak neměl auto a Yoongi trval na tom, že mu nohy ještě slouží.

Přišel přesně na čas oproti Yoongimu, i když počítal s pětiminutovou rezervou. Ta mu ale nevyšla - ujel mu autobus, takže za ni byl rád. Oblečení mu pomohl vybrat Jungkook (knoflíček košile u krku měl na jeho radu povolený). Bral to jako přátelské střetnutí, ale to mu nebránilo v tom se slušně oháknout a zapůsobit.

Yoongiho u stolu už třikrát vybídla číšnice, aby si objednal, ale pokaždé řekl, že ještě počká. Proto měl zatím před sebou jen sklenici vody s citrónem a nervózně odpočítával minuty. Nakonec mu nepřišlo až tak dobré přijít brzy, protože sedět sám u stolu jako pecka celých dvacet minut nebylo nic příjemného. Ze srdce mu spadl obrovský kámen, jakmile se u jeho stolu objevil Namjoon. Automaticky se postavil, až u toho málem převrhl židli, jak byl zbrklý. Nikdy nic podobného nezažil a bál se, že udělá něco špatně a Namjoon se mu pak vysměje.

„Ahoj!" pozdravil ho Namjoon objetím, ve kterém se menší skoro ztratil. „Sluší ti to," poznamenal, jakmile se od něj odtáhl a všiml si jeho oblečení. Určitě v tom měl prsty Jin.

„Eh, nojo, díky, to Jin," zahuhlal si Yoongi pod nos a rychle se zase posadil. Díky pudru, který mu Seokjin vnutil, se na umělém světle neleskl jako obvykle, za což byl ve finále vděčný. Někdy měl pocit, že ho puberta neopustila ani po těch deseti letech, co měla. „Taky ti to sluší," odvětil naoplátku.

„Eh, díky, to Jungkook," pověděl Namjoon stejným stylem, aby se Yoongi necítil špatně. Taky se posadil a vzal do rukou menu. „Už ses díval, co by sis dal?" zeptal se.

„Ne, čekal jsem na tebe," Yoongi popadl vlastní jídelní lístek a rychle v něm začal listovat, aby na Namjoona nemusel koukat. „Máš nějaké doporučení?"

„Docela mě láká jajangmyeon, dlouho jsem ho neměl," uvažoval Joon. Vlastně poslední dobou přemýšlel, že se stane vegetariánem. Bylo mu líto těch ubohých stvoření, která jedl. Mořské plody si upíral už dlouho (miloval kraby a jejich roztomilá klepítka!), ale na druhou stranu věděl, že je má Yoongi rád a že si je pravděpodobně objedná.

„To jsem nikdy neměl rád, ale máma to občas vařívala," pousmál se Yoongi nostalgicky. „Spíš to vidím na sójového kraba s rýží a grilovanou zeleninou."

Namjoonovi se ve tváři bleskl zděšený výraz. Kraba?! Jako by na to právě nemyslel. Ale pokud je to Yoongiho přání, asi se s tím bude muset smířit. Rozhodně se s tím bude muset smířit. Jeho nově vzniklé vegetariánské pudy holt bude muset potlačit.