Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XXXIX-

Jinovi se spalo příšerně. Nebylo proto divu, když ráno přišel do cukrárny s nezakrytými fialovými kruhy pod očima. Nechal rozehřát troubu a na zbytek se vykašlal - jednak mu znovu otekly prsty, takže riskoval, že toho spíš víc rozbije, než přichystá, a taky si chtěl ještě před příchodem Namjoona alespoň plácnout trochu make-upu pod oči, aby nevypadal jako zombie. Doufal, že se k jeho včerejšímu zoufalému činu nebude chtít nějak více vyjadřovat. Uvědomoval si, že to dělat neměl, ale na druhou stranu... Namjoon spolupracoval.

Zašel si na soukromé zaměstnanecké záchody. Pustil ledovou vodu z kohoutku a nechal ji stékat na ruce. Malátně na sebe zíral do zrcadla a přemýšlel, jestli si má přečíst Taehyungovy zprávy. Chodily mu celou noc, ale on si ani jednu nezobrazil.

Připadal si využitě. Taehyung mu dával falešné naděje, flirtoval s ním u něj doma, nakecal mu takové nesmysly! Vždyť z něj udělal úplného idiota, protože se nechtěl vysvléct z mokrých věcí. Dobře jsem udělal, pomyslel si.

Na záchodcích mohl stát dobrých patnáct minut, než jeho prsty nabraly původní velikost. Štvalo ho, že mu jen tak samovolně natékaly. Snažil se to řešit s doktory, ale nikdy mu neřekli nic kloudného. Tak mu nezbývalo nic jiného než chladit, chladit a chladit.

Do Namjoonova příchodu zbývalo ještě nějaká chvilka, a tak se rozhodl narychlo přelétnout očima ty Taehyungovy zprávy, ačkoli si o něm už utvořil názor - a žádná zpráva ho nepřesvědčí o tom, že by v tom Tae byl nevinně. Hajzl. Tak ho Jin od včerejška viděl.

Taehyung mu psal, jak se omlouvá za tu scénu. Jak se omlouvá za Hoseoka a za to, že mu o něm neřekl. Také se zmiňoval, jak se mu Jin líbí a že si nemohl pomoct. Jin mu nevěřil ani slovo - ať se klidně omlouvá, ale jeho chování omluvitelné jednoduše nebylo.

Dál mu psal, že by byl moc rád, kdyby si spolu mohli promluvit z očí do očí. Zval ho na večeři, kterou podle jeho slov hodlal zaplatit, ale ani to Seokjina neobměkčilo - a to ho jídlo dokázalo uplatit skoro vždy. Taehyung byl nechutný. Bylo to nefér vůči němu i vůči tomu Hoseokovi! Jin jen doufal, že Taehyung nebude mít tu drzost sem, do jeho milované psí cukrárny, zavítat.

Vrzly dveře a dovnitř vešli další dva zaměstnanci. Jin si až v tu chvíli uvědomil, že seděl na zaklapnutém prkýnku od záchodu a byl na mobilu, zatímco měl provádět nějaké ty rutinní přípravy. Vylezl tedy z kabinky ven.

„Dobré ráno, hyung," pozdravil ho Namjoon zvesela, při pohledu na staršího se ale zhrozil. „Páni, vypadáš hrozně, Jinnie. Co kdybys šel domů? Zvládneme to s Yoongim sami a večer přijdeme k tobě a můžeme si udělat malou párty. Jen my tři," vybalil na něj rychle.

„No dovol, Joonie?" ozval se Jin mírně uraženě. Přece nestrávil celé tři minuty make-upem, aby mu fialovovlásek řekl, že vypadá příšerně! „Vypadám skvěle jako vždy," pohodil vlasy, jako by se nic nestalo, usmál se a schoval mobil do kapsy. Rychle si kolem pasu uvázal zástěru, zamával na Yoongiho a zmizel v kuchyni.

„Jinnie, vždyť jsi unavený, ten make-up nezakryje všechno." Namjoon ho opatrně chytil za ruce. „Musíš si taky někdy vzít volno," pobízel ho.

„Nemusím~!" zvolal Jin a dál zvesela předstíral, že je všechno v tom nejlepším pořádku. Přece se nebude hroutit před ostatními. Je silný, nezávislý muž!

„Jedl jsi aspoň?" povzdechl si Namjoon, když uznal, že přesvědčování je tady zbytečné. Věděl, že Seokjin jídlo vynechával jen velmi nerad, ale ujistit se musel.

„Hmm, neměl jsem hlad," usmál se Jin. Vytáhl z police skleničky, rozestavěl si je na pult. Poletoval po kuchyni a chystal si vše, co potřeboval. Šel dělat tiramisu, zbytek věcí měl péct Yoongi.