Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXXVIII-

Ráno na koleji bylo chaotické. Namjoon i Jungkook vstávali ve stejný čas a nebyli schopni se domluvit na tom, kdo si zabere koupelnu jako první. Nakonec se na tyto spory vykašlali a šli tam oba zároveň a ještě se k nim připojil jejich spolubydlící z vedlejšího pokoje, protože zapomněli zamknout dveře na druhé straně. Takže zatímco si jejich kamarád myl zuby, Jungkook si dělal lehký make-up, aby ve škole zazářil, a Namjoon se sprchoval, protože prohrál v kámen nůžky a musel jít tedy jako poslední.

O dvacet minut později už ale oba dva stáli před budovou a loučili se. Namjoon měl na sobě několik vrstev oblečení, protože by mělo podle předpovědi být kolem nuly a možná i sněžit. Naopak Jungkook si s tím nedělal hlavu a doufal, že se bude celou dobu zdržovat v teplých prostorách. I v autobusech dávno topili.

Namjoon dorazil do cukrárny o pár minut později, Yoongi s Jinem už se otáčeli v kuchyni. Rychle se převlékl a přidal se k nim. Jako každý den zapnul všechna zařízení potřebná k přípravě kávy a jiných nápojů. Tentokrát ale nešel oxidovat do kuchyně, nýbrž vytáhl mobil z kapsy a zvesela si psal se svým novým objevem. Ještě se ani nestihl pochlubit Jinovi ani Yoongimu. Věděl o tom jen Jungkook, se kterým se bavili chvíli před tím, než šli spát.

Yoongi zvesela pozdravil. Měl po včerejšku dobrou náladu a byl odhodlaný se Najoona zeptat, jestli s ním někam večer nepůjde. Mimo to viděl, jak po něm Seokjin pokukuje a čeká na to. Protočil očima - připadalo mu trochu trapné ptát se před Seokjinem - a odkašlal si, aby upoutal pozornost.

„Ano?" zpozorněl Seokjin a vzhlédl od vytahování zákusků z ledničky. Z reproduktorů opět hrály písničky od Dreamcatcher.

Yoongi pohodil bradou směrem k Namjoonovi, aby dal najevo, že na něj rozhodně nekašlal. Jako by to nebylo jasné už předtím, když Jin neustále čuměl.

„Mám dojem, že jsem vedle slyšel Taehyunga. Měl by ses tam jít podívat, Seokjine," vyzval ho.

„Cože? Taehyung? Teď a tady?" zamrkal překvapeně starší, ale neváhal a co nejrychleji se vypakoval z kuchyně, aby šel přivítat svého oblíbeného člověka.

Blonďák se sám pro sebe usmál. Věděl, že ho tak jednoduše vypudí. Otočil se na Namjoona, který zrovna něco dělal na telefonu.

„Joonie?" oslovil ho hlasitě, aby překřičel hudbu, kterou se Jin ráno sotva obtěžoval ztišit.

„Mhm?" zamručel Namjoon, aniž by zvedl zrak. Prsty se mu jen míhaly po klávesnici. Po chvíli ale mobil zhasl a vložil zpět do své kapsy.

„Ztišíš to rádio, prosím? Mám špinavé ruce a chtěl bych si s tebou povídat," vrátil pohled zpátky na mísu, ve které hnětl těsto.

„Jasně, pokud mě Jinnie nerozcupuje, že mu tlumím Good Night," zasmál se Joon a rozešel se k přehrávači. Jednoduše hrající písničku ztišil na úroveň, při které se dalo bez rušení konverzovat. „No, co jsi potřeboval?" zeptal se ho mile. Měl dobrou náladu, i přestože podezíral spolubydlícího z vedlejšího pokoje, že ho po očku sledoval při sprchování... nekoupili si totiž pořádný závěs, takže šlo dovnitř vidět bokem.

„Vždyť tu ani není, Namjoone, šel vedle..." zamračil se Yoongi. Byl nervózní a Namjoon tomu moc nepřidával. „Jen jsem se chtěl zeptat na něco."

„Tak se ptej," vybídl ho fialovovlásek. Nenápadně ujedl krém z jedné z mís, které byly připravené na umytí.

„Jen jsem si říkal, že bych ti mohl vrátit tu laskavost? Myslím to rande, teda večeři, ale říkal jsi tomu rande," začal Yoongi nemotorně. Zamotával se do vlastních slov. „Jako že bych tě pozval na večeři teď já."