Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-II-

Taehyung zrovna tancoval uprostřed Jungkookova pokoje makarenu, když mu v kapse začal vyzvánět mobil. Ještě chvíli tančil na své zvonění, než si uvědomil, co to je za zvuk. Tuto písničku měl nastavenou pouze pro svého přítele, který mu občas připadal šíleně otravný. Bylo těžké se v něm vyznat, a navíc nikdy nemohl odhadnout, proč mu Hoseok volá - chce ho za něco seřvat, nebo se cítí sám? Možností byla spousta.

Jungkook si svého kamaráda změřil všeznalým pohledem od hlavy až k patě. O Hoseokovi toho už hodně slyšel, ale ještě se nepotkali. Taehyung nechtěl, aby se seznámili, ale odmítal vysvětlit proč.

„Ano, Hobi?" řekl Taehyung do telefonu neutrálně. V pozadí slyšel dunět hudbu, ale byla dost potichu na to, aby ji mohl identifikovat. Zaslechl i šum aut, z čehož byl trochu zaskočený. Kde to Hoseok byl?!

„Taehyungu?" začal Hoseok opatrně, těkal u toho pohledem z Jimina na zeď domu za jeho zády a zase zpátky. Nevydržel oční kontakt déle než pár vteřin. „Ahoj, jaký..." na pár vteřin se odmlčel, ale vřelý úsměv jeho kamaráda ho přesvědčil, že začal dobře, „... jaký máš večer?"

Taehyung významně pozvedl obočí směrem k Jungkookovi. Nevěděl, jestli jejich hovor slyší, ale chtěl, aby mu Jungkook záviděl, že se o něj jeho přítel stará. Anebo to byl jen další manipulační prostředek z Hoseokovy strany, kdy se ho pokusí přimět, aby se vrátil za ním do bytu? I když... opravdu to neznělo, jako by se v jejich tichém a klidném bydlení nacházel.

„Mám úžasný večer, s Jungkookem děláme tiktok tanečky a tak," odpověděl Tae popravdě. „A co ty, jsi už doma?" zeptal se trochu vypočítavě.

Hoseok se okamžitě zamračil, ale pod přísným pohledem Jimina se celý ošil a neochotně se pokusil v konverzaci pokračovat.

„Ne, Jimin mě přemluvil, abychom zašli do klubu, potom přespím u něj, slíbil mi zmrzlinu!" Při zmínce o zmrzlině se automaticky usmál, což Jimina náramně potěšilo, a tak mu za odměnu promasíroval ztuhlá ramena.

„Mhm, to zní dobře. Ale ty přece nemáš rád chození mezi lidi. A nezapomeň, že alkohol nemůžeš kvůli práškům... vzal sis je, zlato?" řekl Tae vyrovnaným hlasem jako vždy a zastrčil si pramínek vlasů za ucho.

Hobi automaticky zmáčkl mobil v dlani pevněji a celý se napnul. Přímo nenáviděl, když ho Taehyung poučoval o tom, co je pro něj dobré a co špatné! Přece nemá pět! Umí se sám rozhodnout, jestli si dá skleničku vína nebo ne. Přesně v tuhle chvíli se rozhodl, že si alkohol v klubu na popud objedná.

„Vzal jsem si prášky," zaskřípal zuby, nezapomněl u toho probodnout pohledem pouliční lampu. Jimin se tiše zachichotal a promnul Hoseokova ramena silněji.

„To je dobře, Hoseokie~" zašvitořil Taehyung medově. „A jsi tam ještě s někým nebo jenom s Jiminem?" Jiminovo jméno vyslovil s odporem, který se před Hobim pokusil skrýt. Neúspěšně. Jimina nenáviděl, vždycky se mu Hoseoka snažil přebrat.

Jungkook Taeho záměrně celou dobu pozoroval. Od začátku věděl, že mu jeho kamarád něco skrývá, a když teď zmínil léky, měl konečně něco, od čeho se dalo odpíchnout. Taehyung se vždycky chlubil tím, jak je jeho vztah úžasný a bezproblémový, ale Jungkook nebyl hloupý. Nevěřil mu. Ne, že by byl Tae nějaký lhář, to ani náhodou, ale kdyby byl jeho vztah opravdu tak krásný, jak tvrdil, dávno by mu toho svého vyvoleného Hoseoka ukázal. Takhle to spíš působilo, že se za něj stydí nebo něco podobného.

„Je tu jen Jimin, kdo jiný by tu měl být?" Hobi zmateně nadzdvihl obočí. Jimin mu z nudy začal upravovat vlasy, které ještě nestihly uschnout, takže se mu lepily z čelu.

„No, nevím, třeba někdo, kdo by mi hlídal přítele, když se bude vystavovat na odiv všem v klubu?" zeptal se Tae na oko zadumaně.

„Myslím, že Jimin je nejlepší hlídací pes, nesundá ze mě ruce," zabrblal Hoseok. Jimin nad ním zakroutil hlavou, ale ruce stáhl k tělu a o pár kroků odstoupil.

Taehyung dramaticky zalapal po dechu. „Nesundá z tebe ruce?!" zopakoval nevěřícně. Semknul rty do úzké linky. „A netraumatizuje tě to? Nechceš jít raději domů, Hoseokie? Co když tě Jimin navede k něčemu špatnému? Co bych si pak počal? Když ani přesně nevím, kde jsi..."

Jungkook se tiše rozesmál. Pohled na Taehyunga byl zkrátka k popukání. Tiše prohodil něco jako "problémky v ráji", ale Tae to ani nepostřehl, a on nebyl sebevrah, aby to řekl znovu hlasitěji. Místo toho si nabral do ruky popcorn a pár pukanců si hodil do úst.

Popcorn nebyl jeho, vzal ho svému kolejnímu spolubydlícímu z malé skříňky, kterou v pokoji měli. Snad to Namjoonovi nebude moc vadit, pomyslel si v duchu. Když si na něj vzpomněl, trochu se zamračil. Kde vůbec je tak pozdě? Poslední přednášky končily v osm. Jungkook mu napsal rychlou textovku, aby se mohl zase s čistým svědomím věnovat chlapci před sebou.

„Uhm," zarazil se Hoseok. Z Taeho chování neměl nejlepší pocit. „J-já nevím," zakoktal se a rychle se podíval na Jimina před sebou, aby mu pomohl vymyslet co říct.

Ale Jimina to v tu chvíli přestalo bavit. Vzal Hobimu telefon z ruky a hovor jednoduše jedním dotykem obrazovky ukončil. Pak chlapce obdařil obrovským úsměvem.

„Jen žárlí, Hobi, vykašli se na to, ano? Nic špatného neděláš. Teď půjdeme dovnitř, dáme si nějaké pití, zatancujeme si. Pak se vypaříme ke mně, kde můžeme sníst tolik zmrzliny, že budeme mít kocovinu z ní, a ne z alkoholu."

Hobi se zhluboka nadechl a vydechl. Do nosu ho udeřil čerstvý noční vzduch, který se od léta výrazně ochladil. Podíval na pouliční lampu, která blikala. Na odpadkový koš, na němž byly nalepené už odrbané nálepky. Na neonový nápis klubu, který lákal kolemjdoucí ke vstupu dovnitř. Na Jiminovy blonďaté vlasy povlávající ve večerním vánku.

„Jo, dobře, pojďme," vypadlo z něj nakonec. Mobil zastrčil zpátky do kapsy. Předtím si ještě vypnul zvuk, aby ho Taehyung zbytečně nerozrušoval a neprohluboval prázdnotu zející v jeho hrudi. Tak moc se ji snažil ignorovat!

Jimin popadl Hoseokovu dlaň a rychle ho vtáhl do klubu. Nechtěl riskovat, že si to starší rozmyslí - chtěl s ním strávit pěkný večer, a to taky udělá.

Jakmile vešli dovnitř, okamžitě je obklopila nová a zcela jiná (pro Hoseoka jen matně povědomá) atmosféra. Všude kolem byli lidé. Někteří vypadali sotva na patnáct, ale podle toho, jak se povedlo vklouznout dovnitř jim, se dalo očekávat, že vyhazovači zrovna dvakrát velkou pozornost kontrole dokladů nevěnují. Ne, že by na to neměli věk. Měli. Spíš oba vypadali velmi mladě.

xxxxx
Ahojte!^^
S K vám chceme moc poděkovat za ohlasy u první kapitoly, snad se vám bude příběh líbit i nadále❤️

Jinak už se nám odhaluje zákulisí Vhope vztahu... Co na ně říkáte?^^

A taky se pomalu blíží textingové části, které ale následující den vždy vykompenzujeme plnohodnotnou kapitolou, takže takový double update xd <3